Ministerstvo kultury razí politiku informačního vakua a strategického mlžení. Omezuje tak veřejnou kontrolu
Od té doby, co se nová vláda ujala svých ministerských postů, je o Ministerstvu kultury slyšet víc, než bývá v Česku zvykem. Ministr kultury Oto Klempíř (Motoristé sobě) se resortu ujal s razancí. A také se zjevnou nechutí k veřejné diskusi, zato s chutí ke změně, ať už dopadne jakkoliv. Hlavně když bude proti – proti minulé vládě, proti zostouzeným kulturním elitám (kdo to vlastně je?), proti, podle něj, špatnému rozdělování grantů, proti současnému financování veřejnoprávních médií... Ostrá slova padají, důkazy je nenásledují, postoje se mění.
Jana Bohutínská. Foto: Petr Kurečka
Ministr kultury se za kulturu neporval ani při přípravě státního rozpočtu na letošní rok. A to ani do té míry, jak by značily priority v Programovém prohlášení vlády, s akcentem na památky a kulturní dědictví, na širší kreativní sektor či regionální rozměr kultury. Ačkoliv pokles rozpočtu na kulturu jde na vrub už předchozí vládě a souvisí také s tím, že skončila finanční injekce z Národního plánu obnovy, vláda pokles ještě prohloubila. Škrty čekají živou kulturu, památky i příspěvkové organizace. Rozvoj kulturního a kreativního sektoru, rozjetý Národním plánem obnovy, je na nule. A pokles oproti loňskému roku se podle tabulky k návrhu rozpočtu z ministerstva financí týká nejen kultury, ale také dalších důležitých resortů – Ministerstva životního prostředí a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.
Celková čísla se u kultury různě liší, orientačně se jedná oproti loňskému roku o celkový propad necelé 2,5 miliardy korun, vycházím-li ze souhrnné tabulky Ministerstva financí (výdaje rozepsané pro konkrétní kapitolu jsou oproti tabulce o něco vyšší). Propad však může přesáhnout až 4 miliardy, pokud nový návrh vztáhnu k původnímu návrhu rozpočtu na rok 2025. V tom je zahrnuté i čerpání financí z Národního plánu obnovy, které ještě v celkové výši není uvedené ani v online Monitoru Státní pokladny, který lze, co se čísel týče, považovat za nejpřesnější (v listopadu 2025, což je poslední aktualizace Monitoru, čerpání loňského kulturního rozpočtu za původně plánovanou výší značně zaostávalo). Zatímco vláda Petra Fialy navrhovala například pro podporu kulturních aktivit (tj. živého umění podporovaného skrze dotace) na letošní rok 1 010 550 000 Kč, ta současná jen 810 550 000 Kč, abych konkrétně zmínila alespoň jednu položku.
Je potřeba dodat, že Národní plán obnovy, který zvýšil rozpočet na kulturu ještě pro rok 2025, sice končí, zdaleka ale není uzavřený. Platby směřující právě na resort kultury zatím neprošly finálním evropským schválením, natož platbou. To se stane až letos, s novým ministrem.
S rozpočtem se nabízí také otázka na rozjeté dotační řízení v oblasti živého umění pro letošní rok. Na Ministerstvo kultury jsem zaslala otázky. Chtěla jsem znát data, kdy bude veřejně známé bodování, kdy se zveřejní konečné výsledky řízení a v jakém termínu mohou úspěšní žadatelé a úspěšné žadatelky počítat s tím, že budou mít finance reálně na účtech. Po urgenci si sice nová tisková mluvčí ministerstva Barbora Šťastná e-mail přečetla, ale neodpověděla.
A to je zásadní problém – Ministerstvo kultury nic nevysvětluje, mlčí či mlží. Oto Klempíř podle informací z médií odmítá rozhovory, asi nejvíc toho zatím řekl novinám Blesk. Od nástupu nového ministra vydal resort pouhé dvě tiskové zprávy – že se ministr ujal úřadu a že má novou náměstkyni a nového náměstka. Tiskovou konferenci nesvolal. Sám ministr si za své komunikační kanály zvolil sociální sítě, kde rád zveřejňuje selfie a omezuje komentáře. Omezit komentáře se už pokusilo ministerstvo i na svém oficiálním facebookovém profilu (po chvíli je zase otevřelo), a to u postu informujícího o setkání Oty Klempíře se slovenskou ministryní kultury Martinou Šimkovičovou, která ve své zemi razí přístup destrukce svobodné kultury. Ministr si setkání pochvaloval.
Ministerstvo kultury evidentně tlačí politiku informačního vakua a strategického mlžení (ne že by na ni nebylo minulou vládou zaděláno). Omezuje tak transparentnost a znemožňuje veřejnou kontrolu své práce. A právě proti tomu je potřeba se důrazně ohrazovat.
Před ministerstvem jsou velké věci. Například dořešení financování z Národního plánu obnovy, dvoumiliardová investice do rekonstrukce Nové scény, prezentace Česka jako čestného hosta na knižním veletrhu ve Frankfurtu, ohlášené kontroverzní změny financování veřejnoprávních médií, růst platů ve veřejné sféře a pracovní podmínky ve sféře nezřizované, z programového prohlášení i dosavadních výroků ministra je jasná změna směřování státní kulturní politiky. Bude brát současný ministr, který do koaliční vlády Andreje Babiše vstoupil jako poslanecký nováček, s 1 821 přednostními volebními hlasy (stranu Motoristé sobě ve volbách volilo celkem 380 601 voliček a voličů), v potaz dokument, který ještě kvapem pořídil ministr předchozí? Ale jsou tu i témata bezpečnosti, o nichž se příliš nemluví, jako je například zanedbaná ochrana měkkých cílů (tedy míst s vysokou koncentrací osob, jako jsou třeba divadla) i v oblasti kultury, jak plyne z nové zprávy Národního kontrolního úřadu.
Tady už nejde jen o to, jakou výši bude mít rozpočet na kulturu, ačkoliv je to samozřejmě velmi podstatné. Je především nutné požadovat po ministrovi, aby nedělal zásadní rozhodnutí paternalisticky, autokraticky a za zavřenými dveřmi, aby pracoval transparentně (včetně dodržování pravidel lobbování, což se týká i celé kulturní sféry), aby o svých plánech diskutoval s těmi, jichž se zásadně dotknou, aby své kroky vysvětloval a vystavoval sebe i své rozhodování tvrdé veřejné kontrole. To je nezpochybnitelná zásada a právo, pokud stále žijeme a chceme žít v demokracii.
A nebude-li to dělat ministr, je i na každém, kdo s ním přichází do styku, aby na transparentnosti trval. Co třeba začít tím, že každý (každá), kdo se dostaví na ministerstvo, aby s ministrem jednal (jednala), pořídí ze setkání veřejný zápis, nikoliv jen další veselé selfie? Profesními organizacemi počínaje, jednotlivci konče. Pokud jde tedy ještě pořád také o celek a principy, nikoliv jen o parciální prospěch a pragmatické osobní zájmy.
