Začnu tím nejdůležitějším a zároveň se pro začátek dotknu toho nejhodnotnějšího, co se v článku objevilo. Jana Návratová píše: „Co navrhuji? Aby se bodovalo anonymně, distančně, aby se nemohli komisaři vzájemně ovlivňovat a sešli se až poté, co budou mít na projekty svůj pevný názor. Aby v komisi zasedlo více píšících novinářů, kteří scénu sledují a mají zájem na tom vidět něco kvalitního, nikoli průměr. Aby do komise nepřijímali angažmá alespoň ti, kdož žádají na více projektů. Dále – aby bylo na hodnocení adekvátně času a komise nepracovala pod časovým tlakem. A v neposlední řadě, aby byla práce v komisi důstojně zaplacená, jak se na nezávislou expertízu a osobní odpovědnost za její poskytnutí sluší a patří.“
Při detailní analýze je patrné, že uvedené návrhy jsou již součástí práce komisaře. Například je to vidět na návrhu ohledně anonymního a distančního bodování. Přesně to se v letošním kritizovaném řízení událo. Každý komisař obdržel složku se všemi žádostmi s dostatečným předstihem, aby je anonymně a distančně zhodnotil a obodoval. Zároveň s tím dostal seznam žádostí, na něž měl vytvořit referát, který sloužil jako podklad k debatě při setkání všech členů komise. Seznam určila referentka MKČR. Anonymní a distanční hodnocení bylo následně diskusí, alespoň u mě, ovlivněno minimálně. Na druhou stranu, ve chvílích nejistoty nebo neznalosti konkrétních faktů byl komentář kolegů podstatným přínosem. Takže mohu potvrdit, že anonymní a distanční ohodnocení bylo započato a také dodrženo.