Letošní zveřejněná tabulka s bodovým ohodnocením a pak i ta druhá s přidělenými rozpočty mnohé z nás zarazila. Žadatelé, kteří dostali nejvíce bodů, a tedy i peněz, totiž seděli v komisi – přesně řečeno 2/3 z nich. Je možné, že kvalita projektů, s nimiž jsou komisařky a komisaři spojeni, byla opravdu tak vysoká, a já v to pevně doufám, ale ten pohled do tabulky výsledků na první pohled nepůsobil vůbec dobře. Důvěra v celý – pro nezávislou scénu klíčový – proces se tím rozhodně neposílila.
Na tradiční otázky: 1/ Podle jakého klíče se komise sestavuje, kdo nominuje její členky a členy? a 2/ Jak je ošetřena jejich nezávislost a vyloučen střet zájmů?, dostaneme tradiční odpovědi: ad 1/Obsazení komise vzniká na návrh profesních organizací, případně jinými doporučeními; ad 2/ Podle ředitelky odboru umění Zuzany Zahradníčkové odvádějí komisaři „odbornou, zodpovědnou a velmi nevděčnou práci” a ještě dodává, že sama vylučuje jejich podjatost a nekompetentnost (citováno ze skupinového mailu různých adresátů a příjemců, kam byla zahrnuta i autorka tohoto textu) a střet zájmu se vylučuje tím, že dotyčný nebo dotyčná, jejichž projekt se projednává, odchází za dveře. Hotovo dvacet.