Vše, co se na jevišti postupně odvíjí, komponovaná krajina hudby, zvuků, tance, stínů a světla, je možné vystihnout jedním slovem – expanze. Postupné rozvíjení a vrstvení hudby i pohybu, zakomponování dechu a pokřiků, ovšem bez vypjatých emocí, spíš s jakousi houževnatou a urputnou snahou zasadit do choreografické struktury vše, čeho je mocný člověk a čím navenek projevuje radost, která s pohybem přichází.
Papadopoulosovy tanečnice a jeho tanečníci tančí ve formacích, to není nic nového, neviděného, z určité perspektivy je to vlastně obyčejné. Nejde mu o to, aby byl jejich pohyb stejný, vzájemně uniformní, jako nějaký přísný vojenský šik. I ve stejném gestu je stále jasně čitelná individualita. Každý vkládá do tance svou vlastní odlišnou energii, přístup, vztah k pohybu, vlastní pomalost i zrychlení. Ve skupině jsou někteří více exponovaní, drží si první řadu, jiní jsou spíše v pozadí, avšak o nic méně důležití. Jde o spolupráci, o prostor, který se otevírá mezi nimi, mezi individualitami s vlastním pohybem, odlišnými účesy, různými civilními kostýmy, o prostor, který se rozpíná i smršťuje, pulzuje podle míry vzdálenosti těl a jejich opětovné blízkosti.
S diváckou pozorností pracuje choreograf až hypnoticky. Od ťukání a pohybu hlavou, ramenem, rukou, nohou, bokem... postupuje s tančícími ke složité choreografické struktuře, do které zapojuje nejen pohyb, hudbu a zvuk, ale také problikávání světel, které postupně odhaluje celý prostor jeviště. Na boku jeviště stojí štafle, světelný park působí technicistně, krátké rozsvícení hlediště jako by sdělovalo „ano, víme, že tam někde v temnotě sedí a sleduje nás publikum, které je součástí kompozice“. Taneční formace mi nejvíc ze všeho připomínají ptačí hejno – tím, jak skupina mění tvar, jak se proměňují pozice jednotlivců vůči ostatním, jak na sebe neustále reagují, zároveň je drží společné pohybové záměry. Tak dlouho mezi sebou udržují volný prostor, že když se najednou ojediněle navzájem dotknou, má to obrovskou katarzní sílu.
Papadopoulos v My Fierce Ignorant Step obrátil pozornost zpátky k samotnému tanci, k jeho fyzické podstatě. Vše, co se na jevišti postupně odvíjí, je možné vystihnout jedním slovem – expanze. Taneční formace nejvíc ze všeho připomínají ptačí hejno.
V anotaci k představení se objevuje popis kusu jako „euforické oslavy života a pospolitosti“, píše se v ní, že jde o euforii z toho být naživu, o reminiscenci mládí, o návrat k energii, odvaze a víře. Dají se vedle sebe sázet další a další vzletná slova. Vyzdvihnout je ale potřeba zásadní věc – Christos Papadopoulos ve svém My Fierce Ignorant Step ukazuje, že stále bezmezně věří tanci jako médiu, dovednosti, umění, které je lidské, nosné, silné a vypovídající samo o sobě. Zároveň hlodá červíček paradoxní pochybnosti: Stačí to? V tomto případě evidentně ano. Není to totiž eskapismus, únik ze světa. Choreograf přímo a po svém na okolní svět reaguje, na svět, do nějž je vrostlý, jehož je součástí. Mluví, ve své choreografické poznámce, o návratu k době, kdy měl pocit, že má celý svět před sebou, k radosti ze života. K tomu, že doufat, je už samo o sobě aktem odporu. A funguje to, protože představení dokáže publikum vtáhnout, chytit, omotat si kolem prstu fyzicky, beze slov, bez příběhu, mimo racionální výklad, i když to vše stojí na precizně promyšlené choreografické struktuře a na chytlavém zvyšujícím se tempu. A kromě toho dovede publiku předat i naději v (mezi lidmi prosakujícím) pocitu rozbitého světa, jak se zdá podle karlínského spontánního závěrečného potlesku ve stoje.
Působivost My Fierce Ignorant Step vyrůstá z pomezí, kde se prolíná dril s lehkostí, aniž by jedno bez druhého mohlo existovat, kde se zběsilé tempo neobejde bez počáteční pomalosti. A kde komplexita vzniká z minimalismu rozvíjením, vrstvením, zamotáváním a prohlubováním. Podobně jako u tance sirtaki, pokud správně a bez hlubší znalosti určuji ten, který si hostující soubor „nezmarně“ ještě později večer střihl v Divadle Ponec na festivalovém závěrečném večírku.
Z výskotů a výskoků však zpět na zem. V lokálním kontextu jde ruku v ruce s nadšením z hostování také trochu smutnější praktický pohled na tvůrčí zázemí a rozsáhlý profesionální inscenační, produkční a touringový tým, který za inscenací stojí. Finanční podporu hostujícímu souboru poskytlo Ministerstvo kultury Řecké republiky a další podporu Onassis Stegi Touring Program od Onassis Foundation. A pak jsou tu mnozí koproducenti z Francie, Nizozemska, Itálie, Švýcarska, Belgie nebo Bulharska. Právě tohle, možnost vysoce profesionálního tvůrčího zázemí, široké mezinárodní koprodukční a touringové sítě, která je součástí samotného vzniku inscenace mířící na mezinárodní publikum, je pro tanec vznikající v Česku stále ten hlavní neviditelný skleněný strop.
Jde o peníze, ale nejen o ně. Jde hlavně o šířeji pochopené přesvědčení, že právě takové profesionální zázemí si současný tanec žádá a zaslouží – a tento sdílený étos v Česku, přes všechny téměř čtyřicetileté snahy, včetně těch od TANCE PRAHA, pořád dramaticky až tragicky chybí. Zahraniční hostování jsou veliká radost, ale z toho, kam posazují laťku, není těžké po euforii nakonec zakusit i těžkou kocovinu.
My Fierce Ignorant Step
Koncept a choreografie: Christos Papadopoulos
Spolupracující tanečníci: Themis Andreoulaki, Maria Bregianni, Amalia Kosma, Georgios Kotsifakis, Sotiria Koutsopetrou, Tasos Nikas, Spyros Ntogas, Ioanna Paraskevopoulou, Danae Pazirgiannidi, Adonis Vais
Konzultant dramaturgie: Alexandros Mistriotis
Původní hudba: Kornilios Selamsis
Spolupracující skladatel: Jeph Vanger
Scénografie: Clio Boboti
Kostýmy: Maria Panourgia
Světelný design: Stefanos Drousiotis
Vokální trénink a koučink: Apostolis Psichramis
Asistent choreografa: Sevasti Zafeira
Asistentka scénografie: Aggeliki Vasilopoulou-Kampitsi
Asistent kostýmního návrháře: Panayiotis Renieris
Koordinace a produkce: Zoe Mouschi, Rena Andreadaki
Vedoucí osvětlovač na turné: Alexandros Mavridis
Manažer scénografie na turné: Marilena Kalaitzantonaki, Aggeliki Vasilopoulou-Kampitsi
Technika–zvuk: Kostis Pavlopoulos
Tour manažerka: Konstantina Papadopoulou
Projekt: Christos Papadopoulos // The Lion and The Wolf
Zvláštní poděkování: Euripides Laskaridis, Sotiris Melanos a Filanthi Bougatsou
Producent: Onassis Stegi
Za podpory: Dance Reflections by Van Cleef & Arpels
Koproducenti: Théâtre de la Ville (Francie), Julidans (Nizozemsko), Romaeuropa Festival (Itálie), Théâtre d’Orléans / Scène Nationale (Francie), LAC Lugano Arte e Cultura (Švýcarsko), December Dance Concertgebouw Brugge (Belgie), One Dance Festival (Bulharsko), Festival de Marseille (Francie), I Teatri di Reggio Emilia (Itálie)
Finanční podpora: S finanční podporou Ministerstva kultury Řecké republiky
Za podpory: Onassis Stegi Touring Program
Premiéra 7. 5. 2025 v Onassis Stegi v Aténách.
Psáno z reprízy 23. 6. 2025 v Hudebním divadle Karlín na festivalu TANEC PRAHA.
