RootlessRoot Company na hranici mezi životem a smrtí. Syrovou výpověď podtrhuje hudba a výkřiky
Tvůrčí dvojici Jozef Fruček (původem slovenský choreograf a performer) a Linda Kapetanea (řecká tanečnice a choreografka) není třeba pravidelným divákům festivalu TANEC PRAHA představovat. Přízvisko RootlessRoot Company rezonuje napříč Evropou. Jejich konexe s českou krajinou má dlouholeté základy – spolupracovali již v roce 2007 se souborem Lenky Ottové DOT504 na představení Holdin’ Fast, kde tančila například i Lenka Vagnerová, která teprve spřádala ve své hlavě myšlenky na svou vlastní company. Fyzicky syrový, energický a hlubokou výpověď vždy hledající tanec z pera slovensko-řecké dvojice ji jistě inspiroval na její vlastní cestě. Jozef a Linda jsou stále aktivní, zkušenou dvojicí, která již před deseti lety uvedla na TANCI PRAHA svoje dílo Europium. Letos přivezli svůj nejnovější duet z roku 2025 s názvem Mountain.
Mountain. Jozef Fruček a Linda Kapetanea. Foto: Elina Giounanli.
Syrový prostor Jatek78 byl v jeden horký červnový den zasvěcen rituálu. Na potemnělé scéně v úvodu sledujeme dvojici, muže a ženu. Ženské tělo je bezvládné, strnulé. Jsme svědky přechodového rituálu, kdy se ženin život naplnil a muž ji vyprovází na cestě z tohoto světa. Ponuré hluboké tóny pulsující hudby nesou napětí celého úvodu.
Muž drží tělo ženy, stojí s ním na pomyslném katafalku a manipuluje s ním s opakovanou tendencí ho odhodit pryč. Žena se bezvládně svalí po schodech, roluje po zemi, aby se však postupně rozproudila a pozvolna počala svůj tanec smrti. Jozef Fruček je vypravěčem, hybatelem děje, ale není hlavním aktérem. Tím je ona, Linda Kapetanea, napůl v transu, napůl odevzdaná v osidlech smrti, a přesto stále ještě plna energie.
RootlessRoot nám nabízejí obrazy, během nichž můžeme naplno rozvinout své vlastní myšlenky a představy. Často se říká, že smrt je součástí života. Zastavme se ale nad touto premisou – jak může být součástí života, když je jeho pravým opakem? Jak vlastně dochází k uvědomění vlastní smrtelnosti? Možná právě v konfrontaci s umírajícím, v syrovém spočinutí tváří v tvář umírajícímu, kdy si uvědomíme, že naše bytí je konečné.
Vypravěč pozvolna opouští zesnulou a uchyluje se na okraj jeviště, kde do mikrofonu skanduje narativ, který není vždy možné rozklíčovat, ale informuje nás svou intenzitou. Zachycujeme jen útržky. I will not forget you – Nezapomenu na tebe. Není toto náš hlavní strach? Je strachem ze smrti fakt, že po nás nic nezůstane, že na nás pozůstalí zapomenou? Změní se svět, když odsud odejdeme? Co když ne?
Zvuková složka představení je velmi intenzivní, hudební aranžmá Vassilise Mantzoukise si nezadá s nejponuřejšími představami rituální hudby, která se ještě tříští s výkřiky Jozefa Fručeka. Jeho zesnulá odpovídá energií svého posledního tance, její tělo se chvěje, třese, bortí se vlivem přílišné energie, aby se o chvíli později schvátilo v moment zastavení.
Silným obrazem je pak závěrečná Fručekova manipulace s tenkými pruty, jejichž velké množství schraňuje, přesýpá, dělí na části, aby jimi v závěru hodil do středu jeviště.
RootlessRoot umějí dobře pracovat s materiály, které podporují syrové vyznění inscenace. Na podlaze se objevuje žlutý písek, který se rozmělňuje do oblak prachu, jak jej údery nohou do země posílají do výšek. Kostým podporuje rituálnost celého počínání – Kapetanea obléká ornamentálně pošitý velký kabát jako rubáš, z něhož se ale osvobozuje a tančí pouze v černé sukni a přilehlém topu.
Občas dostane slovo i partnerská spolupráce, ale nevnímám akcent na ni příliš silně. Obě postavy už jsou z jiných světů, nelze je propojit. Fruček zůstává na okraji – jeviště i tom metaforickém –, odcházející žena je již jinde. Na intenzitu prožitku a stoprocentní nasazení jsme u této dvojice zvyklí a oba aktéři jsou zcela ponořeni do svého počínání.
Silným obrazem je pak závěrečná Fručekova manipulace s tenkými pruty, jejichž velké množství schraňuje, přesýpá, dělí na části, aby jimi v závěru hodil do středu jeviště. Všechny se různými způsoby zapíchnou do země a tvoří instalaci okolo umírajícího těla jeho družky.
Představení nabízí silné obrazy a je pouze na nás, zda nás pošlou na naši vlastní introspektivní cestu a donutí nás přemýšlet o tom, zda jsme se někdy opravdu niterně setkali se smrtí a jak nás to ovlivnilo. Je mnoho způsobů, jak odejít z tohoto světa, a spousta z nich není takto rituální. Naopak jsou obyčejné a žádné bubny u toho neduní. V naší mysli ale mohou, a RootlessRoot nabízejí cestu, jak se do tohoto tématu ponořit a možná zjistit něco, co jsme nevěděli, ať už o sobě, či o smrti samotné.
Psáno z představení 19. června 2026, TANEC PRAHA, Jatka78.
Mountain
Koncept, choreografie: Linda Kapetanea, Jozef Fruček
Hudební aranžmá: Vassilis MantzoukisKostýmy: Eirini Georgakila
Světelný design: Perikles Mathiellis
Zvukový technik: Christos Parapagidis
Concept development: Ioanna Nasiopoulou
Video: Blaec Cinematography
Trailer: Albert Vidal / Vertex Comunicacio
Fotografie: Elina Giounanli
Interpreti: Linda Kapetanea, Jozef Fruček
Premiéra 19. 6. 2025, Athény, Řecko
