Work in progress 7sec otevřel slovenské rezidence v PONCI. Průzkum krizí vypadá nadějně
V lednu a únoru se divadlo PONEC stalo prostorem tvůrčích rezidencí slovenských umělkyň a umělců. Výsledek rezidencí se dostal na večerní program PONCE a otevřel se tak publiku. První slovenskou rezidentkou byla choreografka a režisérka Petra Fornayová, také zakladatelka festivalu Nu Dance Fest (dalšími rezidenty jsou Michaela Šeligová a Tomáš Danielis). Po work in progress Petry Fornayové, nazvaném 7sec, následovala 20. ledna v PONCI diskuse o situaci ve slovenské kultuře, těžce zkoušené politickou ideologií a praxí, která je právě u moci (a v Česku po volbách s obdobným směřováním na mocenském vzestupu).
7sec. Foto: Petra Fornayová.
Slovenská politika se ve vztahu ke kultuře pojí jak s nekompetentností, tak s vědomou snahou zlikvidovat svobodná média a svobodné umění. Druhé jmenované hlavně tím, že mu odebírá zdroje a nechává ho finančně vyhladovět. Protože, jak připomněla Petra Fornayová během diskuse, kterou moderoval Vítek Svoboda z Deníku N, ve hře je na Slovensku každodenní existenční situace umělkyň a umělců. Jde o to, zda umělecké profese rozhodování současné vládnoucí garnitury vůbec přežijí, zda lidé zaplatí nájem, zda budou moci nejen tvořit a pracovat ve svém oboru, oslovovat publikum, ale vůbec ve svých životech elementárně fungovat.
Všechny krize světa
Ve work in progress 7sec Petra Fornayová propojuje tanec (tančí Katarína Čillíková a Júlia Pabst), slovo, filmové dotáčky a hudbu (Ambróz Šulej). Výchozím bodem jsou jí všechny krize, o kterých se v současném evropském světě mluví. Od osobních po společenské, od politických po geopolitické. S nadsázkou se zdá, jako by chyběla už jen krize krizí. Nebo krize, kterou zřejmě zatím ještě tak úplně nepřekonalo ani Divadlo PONEC. Perspektivu krizí však Fornayová zasazuje primárně do oblasti ekologie a sleduje vývoj života na zemi od dob, kdy začaly organismy z moří osidlovat souš, až k dnešku a k možnému bodu, kdy se život do vody zase vrátí.
Cestu časem tvůrkyně začíná před 600 miliony let. Speciálně ji zajímají lišejníky, především svou podstatou symbiotických společenství houby a řasy či sinice. Symbióza, kooperace jsou tématem, které se odráží již v názvu work in progress. Anotace k projektu připomíná, že se lidé dokážou na reflexi, mimo své rutinní činnosti, v průměru plně soustředit právě jen zmíněných sedm sekund. V představení se opakovaně vrací sedmisekundové odpočítávání časomíry. Když však lidé přemýšlejí společně, pokračuje anotace, když přemýšlejí v dialogu, čas soustředění se prodlužuje.
Myšlenka spolupráce se zrcadlí i v pohybu dvojice tanečnic. Zpočátku je na jevišti každá žena za sebe, obě ohledávají možnosti pohybu, těl i místa, na němž se ocitly, a to v civilním oblečení „z ulice“, v džínech, tričkách a teniskách. Až později na sebe začínají více reagovat, jako by se najednou vzájemně uviděly. Jako by se možnost vzájemných fyzických reakcí a spolupráce otevřela až tím, že se o takové možnosti nahlas promluví. Koncept předchází realitu.
… záběry z pláže s řadami lehátek a slunečníků vysázených v písku jak podle pravítka, protože to tak vyžaduje rychlý turistický průmysl. Až na to, že se tyhle symboly rekreace, tedy obnovy a znovutvoření, najednou nenápadně prolnou s kříži na hřbitově, nalajnovaném stejně přímočaře jako turistická pláž.
V bezmoci slov a v moci obrazů
Od lišejníků se text postupně dostává k vědeckým objevům 20. století. Mezi těmi převratnými je zmíněný třeba horizontální přenos genetické informace. Když pak jedna z tanečnic na mikrofon vysvětluje jeho princip, kdy organismus přijímá genetický materiál jiného jedince, i když není jeho potomkem (jak to vysvětluje Wikipedie), rychle se ukazuje, jak velké téma je právě jazyk. Jazyk, jímž se mluví o krizích, o skutečnostech, které nejsou triviální, nýbrž komplexní nebo vymykající se tomu, co si většinová populace odnesla ze škol jako hlavní vědecký příběh Země a organismů včetně člověka, aniž by později zaregistrovala zjištění, která tento příběh zásadně proměňují. Nesrozumitelnost jazyka, jímž nejen věda mluví, a v tomto případě jím mluví objevem z genetiky nadšená tanečnice, je překážkou reálné změny. Na jevišti se nesrozumitelnost výkladu stává drobnou humornou hereckou etudou.
Ale jak se ve work in progress několikrát opakuje – voda stoupá. Nejpádnějším argumentem tedy nakonec nejsou komplikovaná slova s různě zamlženými či zřetelnými významy, ale přímočaré obrazy. Rozvlněná hladina moře, vlnky, trendy paddleboardy přinesené na jeviště, promítnuté záběry z pláže s řadami lehátek a slunečníků vysázených v písku jak podle pravítka, protože to tak vyžaduje rychlý turistický průmysl. Až na to, že se tyhle symboly rekreace, tedy obnovy a znovutvoření, najednou nenápadně prolnou s kříži na hřbitově, nalajnovaném stejně přímočaře jako turistická pláž. Možné významy se objevují v asociacích, které umělkyně jako kurátorka na scénu vnáší, v mezerách mezi obrazy, mezi jednotlivými zmíněnými událostmi.
Krize, obrat, řešení
Work in progress 7sec je materiál a sama Petra Fornayová při diskusi zmínila, že se teprve uvidí, jak se bude dál vyvíjet. Neodpustím si však dovětek týkající se přepírání domácího špinavého prádla. Bojkot PONCE u místní taneční komunity zřejmě minimálně z části stále trvá. Situace se pocitově nevyřešila, protože na všech zúčastněných stranách chyběla statečná vůle k opravdové transparentnosti a zacelení jizev. A tak nebylo na tomto slovenském večeru zdaleka plno. Vzhledem k tuzemské politické situaci, kdy už je po loňských volbách v plném proudu útok na veřejnoprávní média či neziskový sektor, byl přitom drobný vhled do geograficky sousedského dění prostřednictvím performance i diskuse poučný (dále diskutovala Eva Kyselová, teatroložka z Katedry teorie a kritiky DAMU, a Andrej Štepita, performer, pedagog a zakladatel festivalu Tanečno).
Zároveň není od věci si nad work in progress 7sec, nad eskosystémy a nad slovenskou i českou situací znovu zopakovat, jaké je místo krize, rozhodné chvíle, v klasickém divadelním dramatu. Krizí drama vrcholí, až po ní následují obrat, možnosti řešení a rozuzlení. Podmínkou pohybu z krize je aktivita a odvaha na krizi reagovat, nerezignovat, neuvíznout v ní, mít na zřeteli širší perspektivu a vystoupit z pohodlí. 7sec vypadá z první divácké perspektivy nadějně, a tak velmi doufám, že u formy work in progress neskončí. Až – a jestli – se dílo vrátí do Prahy, snad ho tu přivítá i větší divácké zázemí, jaké si práce Petry Fornayové zaslouží.
Psáno z work in progress 20. ledna 2026, Divadlo PONEC, Praha.
7sec
Koncept, choreografie a režie: Petra Fornayová
Účinkující: Katarína Čillíková, Júlia Pabst
Dramaturgie: Peter Šulej
Hudba: Ambróz Šulej
