Peníze nebyly a najednou jsou. Na živou kulturu jde ministerstvo s bičem a cukrem
Ať už je to výsledek záměru a schopnosti, nebo libovůle a neschopnosti (kdo ví), ministr kultury Oto Klempíř zatím svůj resort především destabilizuje. Jeho misí je, zdá se, narušení systémů, rozrušení fungující praxe, šíření nejistoty. A to napříč kulturním sektorem. Začalo to rozpočtovými škrty po nástupu nové vlády v prosinci loňského roku a novým protežováním folkloru, který je tlačen všude, kam je to jen trochu možné. Pokračuje to například snahou radikálně přiškrtit veřejnoprávní média či zpackaným výběrovým řízením na šéfa nebo šéfku Národní galerie (zatímco vyrazit ředitelku předchozí, Alicji Knast, bylo gesto tak nesnesitelně snadné).
Jana Bohutínská. Foto: Petr Kurečka.
Jednotlivé kroky neradno vidět izolovaně. V tomto kontextu je proto potřeba vnímat i oznámení, které se objevilo 2. července na Facebooku ministerstva (což je teď v podstatě jeden z jeho hlavních komunikačních kanálů): „Ministerstvo kultury schválilo druhé mimořádné navýšení podpory,“ hlásá zmíněný post. Ano, jde o dotace na živou kulturu. Na tu aktuálně vedení ministerstva okatě aplikuje metodu biče a cukru.
V ročním rozpočtu tu nejprve peníze ubralo, aby po následném odporu kulturní obce mírně přidalo. Pak nechalo odborné dotační komise odvést jejich práci a vyšťavit se ve snaze nějak smysluplně alokovat zcela nedostačující budgety, přičemž žadatelky a žadatelé se výsledky dozvěděli prakticky v polovině roku. Zároveň ještě museli v mezidobí snášet dehonestující, ponižující a posměvačné komentáře členů vládních stran. A teď ministerstvo vyhovuje žádostem o navýšení podpory po uzavřených dotačních řízeních a zase blahosklonně přisypává.
Samozřejmě bez vědomí dotačních komisí, které se o navýšení prostředků dozvídají – stejně jako běžná veřejnost – z Facebooku. A to jen obecné informace, bez uvedení jasných kritérií podpory, seznamu vybraných projektů a nově alokovaných částek. Nejde přitom o zanedbatelné počty žádostí. Ministerstvo se pochlubilo navýšením peněz patnácti projektům z oblasti tance, výtvarného umění, literatury, festivalů, hudby, alternativního umění a divadla s tím, že v prvním mimořádném navýšení 19. května podpořilo už devatenáct jiných žádostí.
„Navzdory nepříznivé rozpočtové situaci se podařilo vyhovět všem řádně odůvodněným žádostem,“ uvádí úřad u druhého navýšení. Jak tomu tedy rozumět? Peníze nebyly, ale teď už zase jsou, zase se urodily? Plačte, vztekejte se, bojujte a teď se veselte a radujte? Bič a cukr.
Jenže stále ještě je tu také platná Státní kulturní politika na léta 2026–2030+, k níž se ministerstvo ve vyjádření pro Taneční aktuality (dostupné zde) výslovně přihlásilo. A kulturní politika deklaruje závazek „usilovat o maximální transparentnost, srozumitelnost a předvídatelnost (kontinuitu) dotačních řízení MK“. Polovičatě komunikované mimořádné podpory mimo dotační systém a mimo rozhodování odborných komisí nejsou transparentní, srozumitelné a předvídatelné ani omylem. Jestli tedy ministerstvo na stávající a platné kulturní politice trvá, musí ji brát vážně a jednat v souladu s ní, protože politika je stále správou věcí veřejných, nikoliv jen dalším marketingovým blábolem. A kulturní obec má právo respekt k platné politice a její zodpovědné naplňování od ministerstva kultury očekávat a vyžadovat.
