Barbora Truksová

Konec roku je zde a spolu s ním i „louskáčkománie“. Zatímco Labutí jezero patří do kategorie titulů, o kterých se říká, že by je alespoň jednou za život měl vidět každý, Louskáčka chce vidět každý. 

Pokud pracujete v divadelním prostředí, deprese z finanční situace je vaším denním chlebem. Ta mohla být ještě prohloubena, pokud jste se zúčastnili konference Hodnota práce v kultuře, kterou na konci září pořádala Nová síť ve vršovickém kulturním centru Vzlet. 

Určitě to všichni znáte. Jdete do divadla a vlastně netušíte na co. Možná vás pozval kamarád, možná jdete neplánovaně místo ochořelé kolegyně, možná prostě nestíháte a jste rádi, že jste si vůbec vzpomněli, že máte večer program.

Koncem dubna jsem se vydala na druhou premiéru Strašidla cantervillského v podání umělecké skupiny DEKKADANCERS. A přihodilo se mi to nejhorší, co se recenzentovi může stát – necítila jsem potřebu mít názor…

Na Nové scéně divadla plzeňského DJKT se odehrála premiéra Vaculíkova baletu Lady Macbeth - 1865. Divákům se v ní dostalo přesně toho, co od tohoto tvůrce mohli očekávat...

Pokud čtete tento sloupek v Tanečních aktualitách, pak není pochyb, že patříte k milovníkům tance. A také k častým návštěvníkům divadel. 

Letošní ročník Letní Letné je po kulturně chudém roce vítanou radostí pro milovníky nejen novocirkusového umění. Letní Letná se za roky své existence stala událostí, která každoročně proměňuje Letenské sady v kouzelný svět radosti, veselí a pohody. 

Červen, měsíc, kdy se obvykle vyčerpaní umělci loučí se sezonou, kdy vše začíná být trochu unavené, každý chce volno, ale špetka sentimentu se přeci jen v srdci každého objeví, neboť to i bývá období loučení se s kariérou. Ale letos?

„Nechce se ti napsat sloupek o tanci a rouškách?“ zeptal se mě před časem šéfredaktor Tanečních aktualit. „Ale jistě, beze všeho,“ ozvalo se z kouzelného sluchátka. 

Festival trapnosti, i tak by se dala nazvat situace, která v uplynulých týdnech v souvislosti se současnými opatřeními okolo COVIDu-19 prolétla mediálním prostorem.

S Alinou jsme se sešly již na podzim, v kavárně poblíž budovy Národního divadla. Během rozhovoru se za každou druhou větou smála, divoce gestikulovala...

Balet Divadla Josefa Kajetána Tyla se výpravných titulů nebojí, ostatně velikost souboru i divácký zájem mu je umožňuje uvádět.