Vizuální složka je bezpochyby nejpropracovanější částí díla. Scénografie Igora Staškoviče, světelný design Jakuba Sloupa a videoprojekce Ondřeje Brýny vytvářejí technicky náročný systém světelných kruhů, projekcí a velkých závěsných objektů, které mění svou výšku i sklon. Tanečníci se pohybují v přesně nasvícených kruzích a celé jeviště získává téměř kosmickou atmosféru. Kostýmy Anny Pokorné s motivy připomínajícími blesky na tuto světelnou koncepci organicky navazují.
Pohybový slovník vychází z neoklasické estetiky: důraz na prodloužené linie, výrazné pózy a rychlé přechody mezi pozicemi. Právě zde však vyvstává zásadní problém. Choreografie působí jako soubor formálních odkazů na různé autory – místy evokuje Kyliánovu plasticitu, jinde Zuskovu emocionalitu či scholzovskou hudebnost – aniž by z těchto vlivů vznikl jasně rozpoznatelný autorský hlas.
Ústřední dvojice v podání Afroditi Vasilakopoulou a Justina Rimkeho ztvárňuje intenzivní, zjevně osudový vztah, jeho význam ale zůstává obtížně čitelný. Vasilakopoulou vnáší do role větší emocionální naléhavost, Rimke zůstává spíše zdrženlivý, podstatnější je však skutečnost, že jejich jednání postrádá srozumitelný dramatický oblouk.
Inside navíc působí, jako by hledalo svůj závěr hned několikrát. Hudba graduje, obrazy se uzavírají, ale choreografie pokračuje dál. Přes technickou zdatnost interpretů a zjevnou produkční náročnost zůstává výsledný dojem překvapivě prázdný. Jako by nádherná Mahlerova hudba i promyšlená vizuální složka čekaly na choreografický tvar, který by jim dal skutečný význam.
Je patrné, že tanečníci si možnost interpretovat Kyliánovo dílo upřímně užívají a vnímají ji jako profesní poctu – nadšení je v této choreografii stejně důležité jako technická připravenost.
Vidět hudbu…
Uprostřed večera zaznívá Janáčkova slavná Sinfonietta. Po Pavlu Šmokovi (1971) a Jiřím Kyliánovi (1978) je tak Petr Zuska dalším českým choreografem, který dal jevištní tvar tomuto dílu. Choreografie měla premiéru v roce 2024 v podání Bohemia Baletu a v plzeňském nastudování znovu potvrzuje, že Zuska patří k nejvýraznějším českým choreografům své generace.
Autor velmi přesně reaguje na dynamiku hudební předlohy. Jeho choreografie je vystavěna s jasným smyslem pro gradaci, kontrast i rytmus. Přebíhání, otevřené port de bras, výrazné přenosy váhy přes patu a neustálý tok pohybu vytvářejí celek, který je fyzicky mimořádně náročný, ale zároveň zcela organický.
Kostýmy Pavla Knolleho pracují s jednoduchou, avšak velmi účinnou symbolikou. Ženy oblékají dlouhé, bílé šaty, muži bílé kalhoty a tílka, jejichž lehce řasená struktura připomíná vodní hladinu. Hlavní postava během večera mění barvu kostýmu z bílé přes červenou až po modrou, přičemž proměna barev výrazně ovlivňuje atmosféru jednotlivých částí.
Podobně funkční je i scénický motiv „okna“, kdy se zadní plán rozevírá a vytváří vertikální světelný průhled do hloubky scény. Jednoduché řešení, které však díky světelné koncepci choreografa a Mariky Blahoutové působí mimořádně sugestivně.
Výjimečný výkon podává Sara Antikainen. Je technicky precizní, hudebně citlivá a ve všech proměnách své role působí naprosto přesvědčivě. Sinfonietta ukazuje Zusku v jeho nejsilnější poloze: jako choreografa, který dokáže spojit velké emoce s přesnou strukturou a vytvořit dílo, jež je současně efektní i hluboce hudební.
Mozartovská maškaráda s přesností hodinového stroje
Závěrečných Šest tanců představuje vůbec první uvedení tohoto díla v Plzni a zároveň jednoznačný vrchol celého večera.
Kyliánův humor je hravý, absurdní, místy lehce morbidní, ale nikdy nevkusný. Tanečníci s napudrovanými parukami, nabílenými obličeji a v kostýmech evokujících spodní prádlo 18. století rozehrávají sérii přesně rytmizovaných situací, v nichž se groteska propojuje s mimořádnou hudební přesností. Černé krinolíny na kolečkách, jablka i další rekvizity vytvářejí svět, který je stejně rozverný jako znepokojivý (Šest tanců v těchto motivech navazuje na další legendární Kyliánovo dílo – Petite Mort).
Pod vedením Shirley Esseboom soubor nastudoval choreografii s precizností. Je patrné, že tanečníci si možnost interpretovat Kyliánovo dílo upřímně užívají a vnímají ji jako profesní poctu – nadšení je v této choreografii stejně důležité jako technická připravenost.
Zásadní je také výběr zkušených plzeňských interpretů, kteří dokážou pracovat s komickým výrazem, aniž by sklouzli k trapnosti. Každý pohyb je přesně načasovaný, každý detail má svůj význam. Výsledkem je strhující, inteligentní a nesmírně zábavná choreografie. Divácká reakce byla jednoznačná: dlouhotrvající aplaus potvrdil, že právě zde večer dosáhl svého skutečného vrcholu.
Nad celým večerem však visí jedna podstatná otázka. V programu, který staví na Mahlerovi, Janáčkovi a Mozartovi, tedy na hudbě mimořádné emocionální i strukturální síly, by živý orchestr nebyl luxusem, ale přirozenou součástí celkového zážitku. O to větší škoda je, že hudba zaznívá pouze reprodukovaně, navíc s technickými nedostatky. Zvuková aparatura Nové scény opět místy nepůsobí zcela spolehlivě, což je u večera založeného na tak zásadních hudebních předlohách citelný handicap.
Inside jako celek nabízí tři velmi odlišné choreografické světy. Pokorného novinka ukazuje odvahu vykročit mimo dosavadní autorskou komfortní zónu, avšak zůstává spíše vizuálně atraktivním experimentem než skutečně přesvědčivým dílem. Zuskova Sinfonietta potvrzuje, že zkušený choreograf dokáže hudbu nejen slyšet, ale i organicky převést do pohybu. A Kyliánových Šest tanců připomíná, jak vypadá choreografie, v níž technická virtuozita, humor a hlubší význam tvoří dokonale vyvážený celek.
Psáno z premiéry 9. května 2025, Nová scéna Divadla J. K. Tyla v Plzni.
Inside
Choreografie: Jiří Pokorný
Hudba: Gustav Mahler
Scéna: Igor Staškovič
Kostýmy: Anna Pokorná
Světelný design: Jakub Sloup
Videoprojekce: Ondřej Brýna
Asistent choreografie: Markéta Pospíšilová
Sinfonietta
Choreografie: Petr Zuska
Hudba: Leoš Janáček
Kostýmy: Pavel Knolle
Světelná koncepce: Petr Zuska, Marika Blahoutová
Asistenti choreografa: Marika Blahoutová, Zuzana Hradilová
Šest tanců
Choreografie: Jiří Kylián
Hudba: W. A. Mozart
Scéna a kostýmy: Jiří Kylián
Světelný design: Jiří Kylián, Joop Caboort
Asistenti choreografa: Shirley Esseboom, Markéta Pospíšilová
