MgA. Zuzana Rafajová, Ph.D.
Pochází z Valašského Meziříčí, vystudovala Masarykovo gymnázium ve Vsetíně, kde také třináct let navštěvovala taneční obor Základní umělecké školy. Po maturitě nastoupila na pražskou HAMU, v oboru taneční věda zde získala v roce 2019 doktorský titul (disertační práce Obnovování tradičních baletů - východiska, možnosti, postupy; obhajoba červen 2019).
Zabývá se především historií jevištního tance 19. století a odkazem romantického a postromantického repertoáru, dále se věnuje studiu tanečních notací téhož období, zejména pak systému Vladimira Stěpanova (poprvé publikován v L'Alphabet des Mouvements du Corps Humain, Paris 1892) a jeho použití v divadelní praxi. V rámci přípravy disertační práce a následných dalších rešerší absolvovala dvakrát měsíční pobyt v Houghton Library Harvardovy univerzity v Bostonu, kde studovala materiály tzv. Sergeyev Collection obsahující hudební a choreografické notace baletů repertoáru carského Mariinského divadla z přelomu 19. a 20. století.
Působí jako publicista na webech Taneční aktuality a Opera Plus, příležitostně rovněž v časopisech Hudební rozhledy a Živá hudba. Spolupracovala na programových brožurách Baletu Národního divadla (např. Timeless, Phoenix, Oněgin, Forsythe/Clug/McGregor, bpm, Tramvaj do stanice Touha) a Baletu Národního divadla moravskoslezského (např. Le Corsaire, Carmen, Coppélia, Louskáček - Vánoční koleda), dále např. s Českým rozhlasem a Českou televizí. Je pedagožkou konzervatoře Duncan centre a přednáší na Katedře tance HAMU. Pravidelně se účastní odborných konferencí (např. European Association for Dance History, AIRDanza).
Na jedné misce vah dílo plné estetických kvalit, schopné redefinovat žánr a vstoupit do kulturní historie lidstva. Na druhé autorská osobnost se značně zkorodovaným morálním kreditem. A uprostřed toho všeho jako soudní stolec lidé, z podstaty nejnedokonalejší měrná jednotka čehokoli. Takže teď co?
Je tomu čtyřicet let, co svět baletu opustila jedna z jeho největších hvězd poloviny minulého století. Erik Bruhn byl jedním z prvních dánských tanečníků, který dosáhl mezinárodního renomé, a je dnes trochu neprávem ve stínu pozdějších superstar Rudolfa Nurejeva a Michaila Baryšnikova.
Přes šedesát let života věnovala Věra Vágnerová brněnskému baletu. Od okouzlující Julie či Popelky přešla do role baletní mistryně, která do vysokého věku udivovala neskutečnou pamětí a schopností nazkoušet z hlavy téměř celý tradiční repertoár. Dnes by jí bylo 100 let.
Balet pražského Národního divadla připravil druhou premiéru sezóny a současně první ze dvou letošních složených programů, triptych Avant-Garde čítající dvě světové premiéry Roberta Bondary a Marca Goeckeho, doplněné jedním z pozdních děl Jiřího Kyliána.
Téměř na každou negativní akci existují víceméně tři základní reakce. Útěk, tedy zalézt si do kouta a tam si v tichosti lítostivě foukat bebíčka. Útok. Třeba kladivem. Nebo povznesená netečnost, kterou můžete demonstrovat svou intelektuální převahu a vyrovnanost. Jenomže na pasivní rezistenci já nejsem zrovna Kubelík.
Jako lidské pokolení nás napříč generacemi, geopolitickou situací, hranicemi a sociálními vrstvami spojuje relativně pramálo. Ale olympijské zápolení, během něhož jedinec překonává sám sebe, aby mohli skrze něj ostatní pociťovat jakousi parasociální hrdost, do oné podmnožiny pramála jistě patří.
Vyčleňovat jedince ze skupiny a kontextu a přisuzovat jim revoluční nálepky, případně z nich činit body zlomu ve vnímání toho či onoho oboru je vždycky trochu ošemetné. Jenže čas od času se zkrátka objeví osobnost, u které si současnost, snad opojená představou prožívání něčeho vpravdě historického, prostě nemůže pomoct. Jednou z takových je Sylvie Guillem...
Profesionální tanečníci a tanečnice mají napříč styly víceméně společný velmi raný začátek svého tréninku. Tělo je potřeba začít formovat co nejdříve, aby bylo dostatečně tvárné, a budovat mu postupně sílu, aby následně něco vydrželo.
V neděli 11. ledna 2026 zemřela Miroslava Pešíková, dlouholetá sólistka, hvězda Baletu Národního divadla. Přesto, že na první pohled vypadala jako křehká, něžná blondýnka, zářila v dramatických rolích typu Lady Macbeth...
Na celosvětovém tvůrčím tanečním nebi se aktuálně vyjímá vybraná řádka choreografických jmen. Ve vodách současného tance je genderový poměr choreografek a choreografů (i díky vlně modernistek z první poloviny 20. století) relativně vyrovnaný. V tuzemském prostředí si troufnu tvrdit, že ženy dokonce převažují
