MgA. Zuzana Rafajová, Ph.D.
Pochází z Valašského Meziříčí, vystudovala Masarykovo gymnázium ve Vsetíně, kde také třináct let navštěvovala taneční obor Základní umělecké školy. Po maturitě nastoupila na pražskou HAMU, v oboru taneční věda zde získala v roce 2019 doktorský titul (disertační práce Obnovování tradičních baletů - východiska, možnosti, postupy; obhajoba červen 2019).
Zabývá se především historií jevištního tance 19. století a odkazem romantického a postromantického repertoáru, dále se věnuje studiu tanečních notací téhož období, zejména pak systému Vladimira Stěpanova (poprvé publikován v L'Alphabet des Mouvements du Corps Humain, Paris 1892) a jeho použití v divadelní praxi. V rámci přípravy disertační práce a následných dalších rešerší absolvovala dvakrát měsíční pobyt v Houghton Library Harvardovy univerzity v Bostonu, kde studovala materiály tzv. Sergeyev Collection obsahující hudební a choreografické notace baletů repertoáru carského Mariinského divadla z přelomu 19. a 20. století.
Působí jako publicista na webech Taneční aktuality a Opera Plus, příležitostně rovněž v časopisech Hudební rozhledy a Živá hudba. Spolupracovala na programových brožurách Baletu Národního divadla (např. Timeless, Phoenix, Oněgin, Forsythe/Clug/McGregor, bpm, Tramvaj do stanice Touha) a Baletu Národního divadla moravskoslezského (např. Le Corsaire, Carmen, Coppélia, Louskáček - Vánoční koleda), dále např. s Českým rozhlasem a Českou televizí. Je pedagožkou konzervatoře Duncan centre a přednáší na Katedře tance HAMU. Pravidelně se účastní odborných konferencí (např. European Association for Dance History, AIRDanza).
Během své poslední divadelní sezóny rozdala Nikola Márová nespočet rozhovorů oborovým i lifestylovým časopisům, rozhlasu či televizi. Její rozjetý vlak se po posledním slavnostním představení Tramvaje do stanice Touha nezastavil, ba ani nezpomalil a nezdá se, že by její půlkulatiny něco změnily.
Peter Martins odvolán z čela New York City Ballet kvůli interním skandálům a násilí. Jan Fabre odsouzen za sexuální obtěžování. Liam Scarlett obviněn z nevhodných kontaktů sexuálního charakteru s mladistvými.
Poslední premiérou sezóny 2024/2025 se v Baletu Národního divadla stal triptych Sarkasmy pojmenovaný po ústředním duetu Hanse van Manena pojmenovaném podle doprovodné skladby Sergeje Prokofjeva. Mnoho invence tedy v pojmenování programu Balet ND neprojevil, důležitější otázkou však zůstává, zda se mu a jeho dramaturgii povedlo naplnit onu sarkastickou premisu, nebo zda zůstalo jen u planých slibů.
Prudká gesta, zkřivené grimasy, tepající rytmus, tělo hadrové panenky měnící se v mžiku v divoké zvíře, agresivita a neústupnost. To jsou jen jedny z mála aspektů tvorby izraelského choreografa Hofeshe Shechtera, který letos 3. května slaví padesátiny.
Kradete kufry a cizí území, říká ve filmu Kolja violoncellista Louka na účet sovětského Ruska. Svěrákův snímek je leckterými kovanými cyniky považován za sladkobolný a sebedojímací, kdybychom si z něj měli ale odnést jediné, je to dost možná právě výše zmíněná replika. Pakliže bychom si ji totiž vzali k srdci, vytvořila by nám kůži požadované tloušťky, díky níž by se nás nic nedotklo a se zenovým klidem buddhistického mnicha bychom přistupovali ke každému dalšímu překvapení.
Na začátku roku 2025 se do historie Baletu Národního divadla v Praze zanesl další milník, do repertoáru se totiž poprvé v jeho historii zapsalo jméno britského choreografa Kennetha MacMillana, jehož Manon (u nás uváděna pod francouzským názvem L’Histoire de Manon) byla uvedena v tuzemské premiéře na scéně Státní opery.
Přesně před šedesáti lety spatřila ve Stuttgartu světlo světa první verze baletu Oněgin, bez nadsázky nejslavnějšího titulu Johna Cranka, který dostal svou finální podobu o dva roky později a mezinárodní ohlas vyvolal za další dva roky během turné ve Spojených státech.
Pokaždé když do světa z Prahy vyjíždí Česká filharmonie, zmiňují především zahraniční kritiky a recenze specifičnost jejího zvuku.
Pokud bychom měli jmenovat jednu konstantu britského tanečního světa posledních třiceti let, byl by jí bezesporu Matthew Bourne.
Období romantického baletu dnes vnímáme především skrze výrazné primabaleríny, jejichž jména na plakátech přitahovala do hlediště stovky diváků po celé Evropě. Něžná Marie Taglioni, krásná Lucile Grahn, osobitá Fanny Cerrito, všestranná Carlotta Grisi. A Fanny Elssler. Energická, charismatická Rakušanka, jež si podmanila nejen všemi vysněnou pařížskou Operu, ale rovněž Severní Ameriku. Dnes je tomu přesně 140 let, co ve věku 74 let zemřela.
