Budu upřímná, Alinu Cojocaru, drobnou tanečnici původem z rumunské Bukurešti, považuji soukromě za povšechně nejlepší tanečnici, kterou jsem kdy měla to štěstí vidět na jevišti a která se mi osobně stala vrcholem prakticky všeho, co na scéně jako divačka potřebuji a hledám. Jsou totiž dobré baletky, baletky skvělé, baletky vynikající – a pak je Alina Cojocaru. Můžete argumentovat, že Núñez je technicky brilantnější, Osipova energičtější, Zacharova má delší nohy… Nikdo mi ale nezvládl dát na scéně Manon, postavu, s jejímž charakterem mám osobně mnoho problémů, v baletu, jenž s odpuštěním považuji za jeden z nejpřeceňovanějších na světě, v takové formě, kdy jsem byla ochotna vydržet ony téměř tři hodiny a jenom fascinovaně sledovat, co s ní interpretka provede, kam ji posune a jak bude příběh rozvíjet. V té nekonečné řadě Oněginů pořád stojí osamoceně drobné momenty, které rozvinula jenom Alina Cojocaru a dovedla mě překvapit v díle, u něhož jsem měla dojem, že je znám nazpaměť. V Dámě s kaméliemi posunula hranice uvěřitelné upřímnosti, s jakou se do své role dovedla vtělit.
Alina Cojocaru, výjimečná interpretka s neokázalým charismatem
Svět tance, jakož i celého umění vždy stál na mimořádných osobnostech, jimž se člověk mohl obdivovat. Čím víc superlativů bylo možno jednomu či jedné přisoudit, tím lépe. Nejlepší, nejmladší, nejemotivnější, nejpreciznější, nejpřesvědčivější, nejneuvěřitelnější, nejpřelomovější… S každou generací se kritiky i publikum předhání ve vytipování a označkování těch, které považuje za neobyčejné, unikátní, světové, neopakovatelné. Za Nurejevy, Nižinské, Fonteyn nebo Pavlovy své doby. V generaci aktuálních tanečnic čtyřicátnic se to velkými jmény jen hemží. Núñez, Osipova, Zacharova, Semionova, Salenko, Kočetkova, Obrazcova, Murphy… A Alina Cojocaru. Nejen že se všechny narodily v průběhu 80. let, všechny tančí (či dlouho tančily) i po oněch kritických čtvrtých kulatinách, všechny se drží na vrcholu, překypují vitalitou a mistrovstvím a nevypadají, že by v nejbližší době hodlaly opouštět jeviště. Vidíme nové stanovování nového statu quo, kdy se kariéra balerín protáhne do padesátky? Těžko říct, nicméně pokud aktuální trend znamená, že budu moct ještě pár let sledovat Alinu Cojocaru na jevišti, jsem spokojená a nekladu si otázky.
