Vzpomínky pamětníků
Většina kapitol patří K. Šalounové, která se dlouhodobě věnuje historii brněnského baletu; úvodních textů se ujala L. Kocourková, kde popisuje rodinné podhoubí, v němž Luboš Ogoun vyrůstal, a několik stran věnuje vzpomínce jeho otce, který ukrýval dva parašutisty podílející se na atentátu na Heydricha. Do obsahu jsou zde přidány komentáře Jany Hoškové, která se s Ogounem setkávala nejen v souborech, ale později i v Tanečních listech, kde v 60. letech publikoval své články.
Čteme o nesvobodě válečných let, euforii z osvobození po roce 1945 a posléze zmínku o tehdejším ministru obrany Alexeji Čepičkovi, který „mladým umělcům umožnil sloužit vojnu v armádních uměleckých studiích a souborech“. Jeho činnost je v takto podaných konstelacích vyzdvihována a zcela jsou opominuta fakta, že Čepička nesl značnou odpovědnost za nezákonnosti a zločiny páchané státní správou v letech 1948–1955. Spolu s Klementem Gottwaldem, jehož byl zeť, a Rudolfem Slánským stál také za likvidací římskokatolické církve a osobně řídil politické procesy s odpůrci komunistů odsouzených k trestu smrti, doživotí či dlouhodobému věznění.