O Funusu nesmyslů v pátek třináctého před Ministerstvem kultury a s Janem Nerudou v zádech
Asociace nezávislých divadel, Vize tance, Asociace kulturních center a Nová síť za podpory mnoha dalších spřízněných zorganizovaly v čase citelného ohrožování slušnosti rituální happening na Maltézském náměstí, aby symbolicky pohřbily projevy současné politické moci. A byl to slunečný den, ten pátek třináctého, možná jako za časů Jana Nerudy…
Hana Strejčková. Foto: Ivo Šafus.
V době, kdy vzniká tento sloupek, nebyly nesmysly již živy. Ležely ve vzpomínkách, například o tom, jak hezky letěly po větru, jen co o nich smuteční řečníci před ministerskou budovou pověděli. Zvěčněny na stuhách zlatým písmem vlály jako hesla ze slovníku absurdit z okrasných věnců, nesených v ten den – pátek třináctého – s patřičnou důstojností a s toutéž pak kladeny k pamětní desce. Funus byl určen na třetí hodinu, hrobníci byli připraveni. Umrlčí vůz zastala hnědá popelnice. Kdyby situace dovolovala, jistě by tam plály velké voskové svíce a katafalk by voněl lakem. Inu pohřeb, bodejť by se ale na Malé Straně odehrálo něco jinak než hezky. Hudba se linula náměstím, srdce plesala smutkem. Profesionální plačky nahradilo pokojné shromáždění umělců a pracovníků v kultuře. Vážení pozůstalí, místní i ti zdaleka, ti všichni věrní a kumštu oddaní, divadelní dřinu si neodříkající, stáli s nadějí ve skutečné, pravdivé zítřky. Proti všem nesmyslům zvedla se ten den nevole nejen malostranských. Pouhých jedenáct měsíců totiž stačilo, aby se většina kulturní obce semkla. Umělci, soubory a organizace napříč profesními asociacemi, představitelé nezávislé i zřizované scény, pěkně již za tu dobu vybrousili slovník ke vzájemné, a současně všeobecné srozumitelnosti. Jen ta řeč úřednická se nově našla v jinotajích, popírání, překrucování a u některých vyrozumění převzala ptydepe. Nikdo však na místě nedal najevo nic víc než patřičnou dávku smutku, jak se na pohřby sluší a patří. Ostatně, policejní družina na zdvořilé zacházení a pokojné loučení s nesmysly dohlížela. A o jakýchže nesmyslech byla vlastně řeč? O novém návrhu Státní kulturní politiky, sporných změnách dotačních řízení, zásazích do odborných komisí, plánovaných změnách fungování Státního fondu audiovize, problematickém výběrovém řízení na vedení Národní galerie a hrozbě politického ovládnutí České televize a Českého rozhlasu prostřednictvím změn jejich financování… Viděla jsem všechny ty přítomné ctnostné dámy a ctihodné pány, s těma upřenýma očima do oken i vzhůru do nebe. A pak zahájil se průvod a smuteční hosty pohltila Praha.