Děkuji těm, kteří si nenechali vzít slovo
Musíš se vyjádřit. Musíš přitvrdit. Jsi moc měkká. Teď zase moc tvrdá. V posledních týdnech tyhle výzvy slýchám často. Rozumím naléhavosti, ze které vznikají. Jen přemýšlím, kolik sil nám vedle práce zbývá na nepřetržitou veřejnou pohotovost. Pořád jsme také rodiči, dcerami, sestrami, partnery, kamarády... Potřebujeme žít, abychom měli z čeho dávat.
Adriana Světlíková. Foto: Zbyněk Hrbata.
Situaci v kultuře považuji za vážnou. Nejistota pracovních podmínek a financování se potkává s komunikací vedení ministerstva, v níž postrádám respekt k lidem, kteří kulturu vytvářejí. Není divu, že jako kulturní obec hledáme způsob, jak být slyšet. Píšeme prohlášení, jednáme, zveřejňujeme výzvy. Pak ale přijde okamžik, kdy jeden člověk osloví i ty, ke kterým naše apely nedolehly.
Takový moment pro mě nastal při předávání letošních Cen Thálie. A hned několikrát. Rostislav Novák mladší přebíral cenu za dlouhodobé působení v oblasti moderního pohybového divadla. Čas, který mohl věnovat vlastnímu úspěchu, využil také k připomenutí podmínek, v nichž všichni pracujeme. V přímém televizním přenosu, s pozorností upřenou na sebe, přednesl soustředěnou řeč o dialogu a svobodě tvorby. Bez osobního osočování. Vnímala jsem ji jako promluvu i za nás ostatní. Takové odvahy si cením.
Stejně na mě zapůsobilo poděkování Miřenky Čechové ženám, které s ní vytvořily inscenaci DVACETjedna, za kterou si vysloužila Thálii v kategorii Alternativní divadlo. Ve chvíli individuálního ocenění zviditelnila společnou práci. I poděkování může být manifestem. Herec Stanislav Majer zase využil svou řeč k podpoře Ukrajiny. Připomněl, že odpovědnost umělce nekončí u vlastní role.
O to nepatřičnější mi připadalo vystoupení náměstka ministra kultury Jiřího Bubeníčka. Přebíral cenu pro nejlepší tanečnici v kategorii Balet, tanec a pohybové divadlo za nepřítomnou brněnskou sólistku Annu Yeh, ale pozornost obrátil k obhajobě svého rozhodnutí přijmout politickou funkci (pozn. za SPD, stranu, jejíž postoje podle mě mají s hodnotami otevřené kultury pramálo společného). Prostor určený oceněné umělkyni tak využil i k obhajobě sebe sama, svého uměleckého kreditu, který navíc nikdo nezpochybňuje. Jeho slova jsem navíc vnímala jako výtku předchozím řečníkům, kteří během slavnostního večera už neměli možnost reagovat. Takovou volbu považuji za netaktní. Navíc s ohledem na blížící se volby pořadatel večera (Herecká asociace) nezvala žádné politické představitele, tak jak k tomu i vybízí sám kodex České televize i Českého rozhlasu. Přesto si svůj politický prostor vzal.
Veřejně známí tvůrci mají možnost zasáhnout publikum, které tiskové zprávy profesních organizací nečte. Jejich slovo někdy rezonuje víc než týdny společného úsilí. Když tuto možnost využijí, cítím úlevu. Lidé, kvůli kterým svou práci dělám, jsou slyšet.
Pracuji v Nové síti, servisní a poradenské organizaci pro živou kulturu. Pomáháme lidem pracovat, spolupracovat a hledat cestu dál. K tomu patří i pojmenování překážek a obrana podmínek pro svobodnou tvorbu a asistence i samotnému aparátu veřejné správy k lepší kulturní praxi. Jsme nezávislá organizace, nikoli profesní asociace. Své názory formulujeme podle vlastního přesvědčení a zkušeností z každodenní práce. Nechceme se řídit tlakem, kdy máme přitvrdit a kdy zase ubrat.
Děkuji všem, kteří nerezignovali. Kteří hájí demokratické principy, formulují manifesty, prohlášení, vedou jednání a mluví nahlas. Každý máme jiné možnosti a síly. Potřebujeme je spojovat a nenechat se umlčet nikým. Kultura přežije kdejakého ministra. Její svobodu ale musíme hájit už dnes, a to každý podle svých sil a možností.
