Ivanka Kubicová – osobnost, která inspiruje

Ivanka Kubicová – osobnost, která inspiruje

Ivanka Kubicová – osobnost, která inspiruje

Profesorka Ivanka Kubicová 21. května 2016 slaví významné jubileum. Taneční umění ji v různých podobách doprovází celým jejím životem a ona věrně jeho. Ačkoli v poslední době opustila mnoho veřejných funkcí, je profesorka Ivanka Kubicová dodnes respektovanou osobností, která dlouhá léta výrazným způsobem formovala svými postoji, názory, konáním a ideály dění na současné taneční scéně, uměním naslouchat, povzbudit a nevnucujíc říct svůj názor ovlivnila osobní směřování řady lidí. Je znalá v žánrech klasického, současného i lidového tance. Orientuje se v oblasti amatérské i profesionální jako jedna z mála u nás. Možná právě pro široký záběr a povědomí napříč českým tanečním prostředím ji charakterizuje tolerantní přístup v nazírání na taneční umění. „Podstatou jakéhokoli umění je jeho kreativita a svoboda projevu. Pokud to svými hodnoticími kritérii popřeme, umění zanikne. Taneční představení mě nemusí oslovit, ale to ještě neznamená, že je špatné a musím ho zavrhnout,“ uvedla pro disertační práci Andrey Opavské v roce 2015. Taneční vzdělání Ivanka Kubicová, narozená v roce 1946 v Praze, zahájila studiem na Taneční konzervatoři Praha v letech 1960–1965, kde si uvědomila, že je jí bližší estetika jiných tanečních technik než klasického baletu. V rámci informačních seminářů, které pořádala její profesorka novodobého tance Věra Urbánková, se seznámila se základními principy techniky Marthy Graham. Ta ji zaujala natolik, že o několik let později, když hostovala jako tanečnice v Československém státním souboru písní a tanců v Londýně, projevila zájem o studium v London School of Contemporary Dance. Byla přijata a strávila tam následující čtyři roky (1968–1972). Po návratu ze zahraniční stáže se v sedmdesátých letech začala významně podílet na uvedení technik amerického modern dance do československého prostředí formou seminářů a workshopů. Konkrétně se zaměřila na techniku jazzového tance a techniku Marthy Graham. Významná a velmi přínosná byla v období normalizace její pedagogická činnost v rámci aktivit Vysokoškolského uměleckého souboru Univerzity Karlovy v Praze (VUS). Od sedmdesátých let poskytovalo toto malé taneční těleso mladým choreografům a amatérským nadšencům prostor pro alternativní tvorbu, pro hledání nových cest, možností i výrazových prostředků. Také zásluhou Ivanky Kubicové dosáhl tento soubor vysoké interpretační úrovně, prezentované v mnoha zajímavých a umělecky kvalitních představeních. Od roku 1976 bylo její jméno úzce spjato především s katedrou tance na HAMU, kde výrazně podpořila emancipaci tohoto oboru. V letech 1993–2011 zde působila v pozici vedoucí katedry tance. Během dlouhé pedagogické praxe vychovala a ovlivnila řadu výrazných pedagogických osobností a tanečních interpretů, z nichž mnozí našli uplatnění i v zahraničí, například Eva Černá, Jan Kodet, Pavlína Černá, Lenka Vagnerová či Tereza Bonnet-Šenková. V roce 2003 byl Ivance Kubicové udělen titul profesorka.  Opomenout nelze ani její bohatou choreografickou tvorbu. Pro VUS vytvořila mimo jiné velmi oceňované Trojkoncertino na hudbu Alexeje Frieda (1983), ale spolupracovala i s profesionálními uměleckými soubory, například s Armádním uměleckým souborem Víta Nejedlého, s Baletem Československé televize, s Národním divadlem v Praze či se Severočeským divadlem v Ústí nad Labem. Sama si nejvíce cení tria Sonatina drammatica na hudbu Alexeje Frieda, jež bylo součástí komponovaného večera v Národním divadle v Praze (1990). O devět let později přenesla zmiňované a kritikou velmi kladně hodnocené trio do Ústí nad Labem, kde zároveň nastudovala Svěcení jara Igora Stravinského. Její Carmina Burana Carla Orffa, původně určená pro japonskou Kasai Dance Company v Tojamě, je dnes na repertoáru souboru Bohemia Balet. Je také autorkou několika desítek choreografií velkého žánrového rozpětí pro řadu hudebních pořadů určených pro Československou televizi. V devadesátých letech se podílela na několika muzikálových inscenacích, například titulech Pěna dní, Jesus Christ Superstar, Kocour v botách, Evita, Kniha džunglí a Starci na chmelu. Děkuji, paní profesorko, za všechny vaše studenty a kolegy, které jste inspirovala a motivovala na vaší cestě tvůrčího a pedagogického úsilí, a přeji vám, aby vám síla povzbuzovat mladé tvůrce ještě dlouho vydržela – bez vás by jistě mnoho umělců nedošlo za svým snem. Zdroj Opavská, Andrea: Český současný tanec v devadesátých letech 20. století. Disertační práce. Praha, HAMU 2015, s. 242.  

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: