Ludmila Korbelová a Václav Martinec slaví životní jubilea

V pátek 3. března 2017 oslavila tanečnice a pedagožka Ludmila Korbelová, rozená Farkasová, významné životní jubileum, padesát let. Zítra se úctyhodného věku osmdesáti let dožívá režisér, choreograf, pedagog a herec doc. Václav Martinec. Oba spojuje nejenom podobný den narození, práce v Českých Budějovicích, ale hlavně obsáhlá činnost v tanečním světě, interpretační i pedagogická.

4. 3. 2017 osobnosti

Naivní mysterium - zkouška, 1974 (Václav Martinec a Křesadlo).

Autor Ladislav Beneš

Ludmila Korbelová se narodila v Brně. V mládí prošla baletní školou brněnského divadla. V letech 1982–1985 tančila jako elévka v brněnském divadle Reduta. Od roku 1985 měla čtrnáct let angažmá jako členka souboru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích (od roku 1986 jako sólistka). Byla označována za temperamentní tanečnici s přirozeným hereckým projevem. Z jejích rolí lze připomenout: Donu Annu v Donu Juanovi (1986), Balerínu v Petruškovi (1987), Runu v Radúzovi a Mahuleně, tančila ve třetím jednání Cikánské lásky (obé 1988), Janu z Arku ve stejnojmenné inscenaci (1989), ztvárnila titulní roli v tanečním melodramatu Médea (1989), Lízu v Marné opatrnosti (1991), Svanildu v Coppélii (1992), Didó v představení Didone a Aeneas (1992), Kateřinu v Shakespearovských siluetách (1994), interpretovala jednu z harémových žen ve Vídeňské romanci (1996), Vážku v představení Pavoučí hostina / Čtvero ročních dob (1998), Giuliettu v Hoffmannových povídkách (1998) a Princeznu v baletu Špalíček Bohuslava Martinů.

Od roku 1996 se začala věnovat pedagogické práci v soukromé baletní škole v Českých Budějovicích. V současné době učí v Základní umělecké škole Bohuslava Jeremiáše v Českých Budějovicích a Základní umělecké škole F. Pišingera v Trhových Svinech.

Václav Martinec se narodil v Praze. Již v mládí se stal členem Dismanova recitačního a dramatického souboru a jako student vedl soubor lidových písní a tanců. V době studií herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze byl žákem Vlasty Fabianové, Jarmily a Evy Kröschlových. Po absolutoriu působil v ostravském Divadle Petra Bezruče (1959–1964), kam odešel společně s režisérem Janem Kačerem a celým studijním ročníkem. V druhé polovině šedesátých let získal angažmá jako tanečník Laterny magiky, se kterou vystupoval na Expu ’68 v Montrealu. V následujících letech tvořil také v Bílém divadle Praha.

V roce 1973 založil experimentální pohybové divadlo Křesadlo, které vzniklo z členů literárně-dramatického oddělení Lidové školy umění v Praze 6, kde vyučoval mezi lety 1971–1975. Soubor až do zákazu činnosti v roce 1975 zaujal svými inscenacemi Vagantské putování (1973), Naivní mysterium, Ze života hmyzu (obé 1974), Tanec svatého Víta, Jako aneb Putování za tajemnými svitky Tripitaka (obé 1975). Následně pokračoval v tvorbě s Ninou Vangeli ve Studiu pohybového divadla (Proměny, dle Ovidia). Poté se uplatnil jako hostující choreograf v oblastních divadlech, připravil mimo jiné tituly Kniha džungle (Kladno – 1972, Trnava – 1976, Šumperk – 1983, České Budějovice – 1990), Lysistrata (Šumperk – 1982), Trojanky (Hradec Králové – 1984), Sen noci svatojánské (Šumperk – 1986), Zpívající Benátky (Liberec – 1986), Yerma (Liberec – 1987), Ptáci (Liberec – 1989). Na svém kontě má přes 153 inscenací jako režisér a 85 choreografií.

V letech 1989–2003 se věnoval pedagogické činnosti na brněnské Janáčkově akademii múzických umění, kde se stal docentem v roce 1996. Externě vyučoval i na pražské Akademii múzických umění a řadu let působil na Vyšší odborné škole herecké v pražské Michli. Mezi lety 1990–1993 zastával pozici ředitele Malého divadla v Českých Budějovicích. V roce 2004 založil soukromé divadelní učiliště Ateliér herectví Václava Martince. Poté přednášel na pedagogické fakultě hradecké univerzity kulturu řeči a dějiny divadla. Počínaje rokem 2010 se průběžně podílí na grantových projektech zaměřených na výchovu lektorů mluvní průpravy a na mluvně-pedagogické vzdělání učitelek mateřských škol.
Je autorem publikace Lidské tělo – inspirace a nástroj dramatického projevu (1973). Dále sepsal populární příručku Herecká technika a zdroje herecké tvorby (2003, 2012), studijní texty pro studenty Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové Čeština pro Čechy (2010) a učebnici pro doktorské studium Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Mluva jako obtisk osobnosti (2013).

Jeho žáky jsou Veronika Freimanová, Jan Grygar nebo Pavel Vangeli.
K významným životním jubileím přejeme oběma umělcům především hodně zdraví, vitality a tvůrčího elánu do dalších let.

Zdroje
Holeňová, Jana (ed.): Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha: Divadelní ústav, 2001.

Ludmila Korbelová [heslo]. In: Česká divadelní encyklopedie. Dostupné [on-line] na:http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Korbelov%C3%A1,_Ludmila [cit. 1. března 2017].

Ludmila Korbelová [heslo]. In: Jihočeské divadlo. Dostupné [on-line] na: https://www.jihoceskedivadlo.cz/ [cit. 1. března 2017].

Ludmila Korbelová [heslo]. In: ZUŠ Bohumila Jeremiáše. Dostupné [on-line] na: http://www.zusbjcb.cz/ucitele/zamestnanci-detail/27/ [cit. 1. března 2017].

Václav Martinec [heslo]. In: Databáze českého amatérského divadla. Dostupné [on-line] na: http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=2001 [cit. 1. března 2017].

Václav Martinec [heslo]. In: Kurzy mluvy – rétorika pro všední den. Dostupné [on-line] na: http://www.kurzymluvy.cz/doc-vaclav-martinec/ [cit. 1. března 2017].

Václav Martinec [heslo]. In: Wikipedie, otevřená encyklopedie. Dostupné [on-line] na: https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Martinec [cit. 1. března 2017].

Základní umělecká škola F. Pišingera, Trhové Sviny. In: Základní umělecká škola F. Pišingera, Trhové Sviny. Dostupné [on-line] na:http://www.zustsviny.cz/ [cit. 1. března 2017].