Osobní život
V roce 1904 se vzepřela naléhání své matky Anny Josifovny, aby se provdala za Michaila Fokina. Tato skutečnost údajně ovlivnila i jejich další pracovní vztahy. Později se vyjádřila, že „Fokin s ní málokdy mluvil mimo baletní studio“. V roce 1907 se provdala za důstojníka Vasilije Vasilijeviče Mukhina, jenž ji příležitostně doprovázel na cestách s Ďagilevovým souborem. V roce 1913 se seznámila se svým druhým manželem, britským diplomatem Henry Jamesem Brucem. V roce 1916 se jim narodil syn Nikita. Kdy a za jakých okolností se v červnu 1918 Karsavina provdala, není jasné. Informace a zdroje se velmi různí a jedná se spíše o dohady a spekulace. Karsavinin první manžel V. Mukhin sice s rozchodem souhlasil, ale ortodoxní pravoslavná církev rozvod nepovolovala. Jisté však je, že na britskou půdu vstoupila již jako madam Bruceová.
Hostování v Čechách
Karsavina hostovala v Praze třikrát. Na scéně Neues deutsches Theater uvedla 17. srpna 1908 v úpravě Achilla Viscussiho první premiéru baletu Louskáček mimo Rusko. O rok později vystoupila v Národním divadle v baletech Giselle a Egyptské noci. Zároveň se objevila i v domácí baletní pantomimě Oskara Nedbala Z pohádky do pohádky, v níž si zatančila postavu Berenice. Karsavina během tohoto hostování v Praze vystoupila celkem pětkrát, v rozmezí 24. dubna – 6. května 1909. V souvislosti s jejím hostováním dobový tisk psal: „Tamara Platonovna Karsavina – vzácný a milý host Národního divadla – je z těch tanečnic umělkyň, při jejichž oceňování nelze mluvit pouze o neskonalé grácii a lehkosti tance, nýbrž také, ba především o tom, co je hlavní a nezbytnou podstatou umění každého: Její tanec je umělecké krásno samo. Nevítězí tedy pouze uměním tanečním, dokonale jemným a půvabným, spíš opájejícím než oslňujícím, ale ještě víc duší a citem, které vkládá do svého tance." (Týdeník Zlatá Praha. Ročník XXVI., 1909, č. 33, s. 394, 7. května 1909). Potřetí Prahu navštívila v prosinci roku 1927 s partnerem Keithem Lesterem.
Ballets Russes Sergeje Ďagileva
Tamara Karsavina byla Ďagilevem oslovena v roce 1909. Podstatnou část své taneční kariéry spojila právě s jeho souborem, jehož členkou zůstala až do roku 1922. Své nejznámější role ztvárnila v neoromantických baletech Michaila Fokina mezi lety 1909 až 1914. Jejími tanečními partnery byli Václav Nižinskij, Michail Fokin, Leonid Mjasin, později Harold Turner a Laurent Novikoff. Spolupracovala s nejvýznamnějšími umělci té doby, mezi něž patřili Pablo Picasso, Henri Matisse, Alexander Benois nebo básník Peter Potěmkin. Inspirovala Stravinského balet Pták Ohnivák, v němž tančila hlavní roli (1910). Svým temperamentem pro ni byla jako stvořená. Nižinskij zde překvapil svými neuvěřitelně lehkými skoky i přes nádherný těžký kostým. V souvislosti s tímto představením se hovoří o tom, že jeho partnerka Tamara Karsavina neunesla, že sklidil větší potlesk než ona, a ze vzteku mu jeho kostým po představení měla doslova rozervat.
Vyhlášení první světové války zastihlo Karsavinu v Berlíně. Její cesta zpět do Ruska vedla přes Berlín, Holandsko, Anglii a trvala bezmála měsíc. Během první světové války pobýval Ďagilevův soubor v zahraničí a musel se obejít bez Fokina a Karsaviny, kteří zůstali v Rusku. Po Velké říjnové revoluci v roce 1917, kdy se bolševici dostali k moci, se společenská a ekonomická situace začala rychle zhoršovat. V této době již Karsavina nedostávala od obdivovatelů po představení květiny a šperky, ale sáčky s moukou. Ve svém rozlehlém pětipokojovém bytě žila společně s dalšími úředně nastěhovanými rodinami. Vzhledem k tomu, že James Bruce byl diplomat a navíc příslušník cizího státu, vznášela se nad Karsavinou neustálá hrozba zatčení. Z těchto důvodů se v roce 1918 rozhodla s Brucem, dítětem a dvěma kufry Rusko opustit. Společně uprchli do Paříže, kde se opět připojila k Ballets Russes. V roce 1919 ztvárnila společně s Mjasinem hlavní roli v baletu Třírohý klobouk, který měl premiéru v pařížském divadle Alhambra. O rok později tančila v dílech Píseň slavíka, Ženské rozmary a Pulcinella. Později s manželem odjeli do Londýna, kde se usadili natrvalo.
Taneční idol
V roce 1920 se Karsavina podílela na vzniku Královské taneční akademie v Londýně, kde v letech 1930–1955 zastávala pozici viceprezidentky a chvíli také vyučovala. Karsavina je rovněž považována za jednu ze spoluzakladatelek Královského baletu v Londýně. Stejně tak jsou jí připisovány zásluhy na vzniku Camargo society v roce 1930. O rok později asistovala jako hlavní poradce Ninette de Valois při vzniku Vic-Wells (pozdější Sadlers Wells Ballet). V pozdějších letech Karsavina příležitostně pomáhala s nastudováním baletů Giselle, Karneval nebo Pták Ohnivák, v nichž sama tančila. Asistovala rovněž u baletu Duch růže, když ho tančili Margot Fonteyn a Rudolf Nurejev. Kromě dalších spolupracovala i s dnešním Skotským baletem.
V roce 1959 spolupracovala se sirem Frederickem Ashtonem během inscenování Marné opatrnosti pro Královský balet v Londýně. Do povědomí vešla i jako autorka několika knih o tanci a řady článků pro Dancing Times. V roce 1930 vydala svoji autobiografii Theatre Street, v níž se věnovala především svému dětství, létům v baletní akademii, divadle a posléze baletům Sergeje Ďagileva. V dalších letech napsala knihy Ballet Technique (1968) a The Flow of Movement (1974.) Tamara Karsavina zemřela 26. května 1978 v Beaconsfieldu v Anglii ve věku nedožitých 93 let. Stala se tanečním idolem své doby. Její krása, technická dokonalost a inteligence okouzlily a inspirovaly choreografy, skladatele a designéry. Karsavina hovořila plynně francouzsky a anglicky a díky všestranné rodinné výchově byla v uměleckých kruzích uznávána nejen jako tanečnice. Kromě divadla a tance ovlivnila také módu, hudbu a umění po celé Evropě.
Zdroje:
HASKELL, Arnold L. Tamara Karsavina. London: British-Continental Press, 1931. Karsavina, Tamara. Theatre Street: the reminiscences of Tamara Karsavina. London: Dance Books, 1981. Print. ISBN: 0903102471.
SALGADO, Susana. The Teatro Solís: 150 years of opera, concert, and ballet in Montevideo. Middletown, Conn.: Wesleyan University Press, c2003. ISBN 0819565946.
SUÁREZ, José I. a Jack E. TOMLINS. Mário De Andrade: The Creative Works. Pensylvánie: Bucknell University Press, 2000. ISBN 978-1-61148-114-3.
BAŘINKA, Miloš. Ďagilevův Ruský balet v Praze a v Brně [online]. Brno, 2015 [cit. 2018-04-23]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Miloš Štědroň. Dostupné z: <https://is.muni.cz/th/ave3r/>. Česká pozice - internetový magazín Lidových novin. http://ceskapozice.lidovky.cz/sveceni-jara-barvity-pribeh-jednoho-predstaveni-v-nemz-se-misi-svet-mody-a-umeni-gdl-/tema.aspx?c=A130927_222604_pozice_136194 New York Times. shttps://timesmachine.nytimes.com/timesmachine/1916/01/16/104236080.pdf New York Times. https://timesmachine.nytimes.com/timesmachine/1916/01/18/104663695.pdf Encyclopedie Britannica. https://www.britannica.com/biography/Tamara-Platonovna-Karsavina The Guardian. https://www.theguardian.com/stage/2011/apr/07/rachel-cameron-obituary
