Narodil se v Praze 18. února 1924. Tatínek byl gymnazijním profesorem řečtiny, latiny a francouzštiny na dívčím gymnáziu Minerva ve Vodičkově ulici a maminka Marie byla původně jeho žačkou. Měli spolu dva chlapce: Milana a Luboše (který byl ve skutečnosti pokřtěn jako Bohumil). Ogounovi byli stateční a zásadoví lidé, známá je například jejich odbojová činnost během druhé světové války. Tehdy ukrývali Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše, parašutisty, kteří provedli úspěšný atentát na Reinharda Heydricha. Smysl pro spravedlnost a osobní zodpovědnost podělili i jejich synové. Lidé obdařeni takovými vlastnostmi ale nikdy nemají snadný život.
Oba bratři Ogounovi měli velice blízko ke sportu a byli v něm značně úspěšní, což byl zřejmě jeden z důvodů, proč po roce 1945 Luboš začal studovat Ústav pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy, kde také obdržel profesuru jako pedagog tělesné výchovy a stal se trenérem gymnastiky. Bratr Milan šel jiným směrem, když se stal uznávaným odborníkem v oboru ekologických technologií a v topenářství. Luboše ovšem čím dál více přitahoval tanec. Nakonec se řízením osudu, po krátkém období v taneční škole Roberta Brauna, stal členem Baletu Národního divadla v Praze. Tehdy zde působil jeden z našich nejvýznamnějších choreografů – Saša Machov. Jeho novátorské a vynalézavé pojetí tvorby mladého Ogouna ovlivnilo na celý život. Členství v předním souboru ho ale také přimělo mnohem hlouběji rozvíjet vlastní fyzické schopnosti. Začal tedy zároveň studovat taneční katedru AMU v Praze (tehdy ještě byla součástí fakulty divadelní).