AnnaBerthaCecilia a výročí Krepska

Alexej Byček Autor: Alexej Byček
Skupina Krepsko zahájila své působení před patnácti lety a i po smrti jednoho z protagonistů Petra Lorence v roce 2006 pokračovala pod vedením spoluzakladatelky souboru Linney Happonen v nastolené vizuální poetice velkým množstvím inscenací. Jednotliví členové se pohybují zejména mezi Českem a Finskem, ale hrají i v řadě dalších zemí světa. Do Česka je tentokrát přivedlo hned několik významných událostí, premiéra nového kusu AnnaBerthaCecilia i oslava patnáctého výročí reprízou inscenace Fragile. Na působení souboru jsme se zeptali režisérky Linney Happonen.   V Paláci Akropolis jste uvedli českou premiéru inscenace AnnaBerthaCecilia, kterou jste o několik dní dříve hráli poprvé ve Finsku. Jak představení diváci v těchto zemích přijali?
Přijetí ve Finsku a v Česku bylo velmi odlišné. Ohlasy po představení byly podobné, ale v jeho průběhu finští diváci vůbec nereagovali, zatímco v Česku bylo reakcí hodně, bylo to jako den a noc. To je ale běžné i u jiných představení.   Co se týče poetiky vašich inscenací, cítíš za ta léta nějaký posun?
Od jednoho představení k dalšímu zkoušíme být jiní. Samozřejmě to zpětně zkoumáme, někomu představení vyznívají podobně, někomu ne. Pro nás je ale pokaždé důležité, aby nás to něčím zajímalo, abychom měli v každé inscenaci novou výzvu.   A když jste se skupinou začínali, stanovili jste s Petrem Lorencem nějaké konkrétní pojmenování pro váš styl?
Ne, to ne. Chtěli jsme dělat takové divadlo, jaké jsme chtěli sami vidět. Určitě je vizuální, ale nemám pro to žádné pojmenování, a ani to nebyl záměr.   Jakou výzvu jste si stanovili pro AnnuBerthuCecilii?
Byl to speciální projekt a pracovali jsme v něm velmi minimalisticky. Naše poslední představení Edgar’s Echo (o české premiéře 25. srpna 2016 jsme psali zde: http://www.tanecniaktuality.cz/the-elephant-in-the-room-edgars-echo-sloni-pod-sapito-a-alenka-v-risi-krepska/) bylo velkolepé co do obsazení i scény, zatímco AnnaBerthaCecilia je v tom všem minimální. Úplně novou výzvou byla také práce s dějem – šlo nám o to, aby člověk mohl být aktivní a představení luštit, anebo když nechce, tak jen koukat a i tak mít zážitek.   Přesto mi přišlo, že má příběh dost styčných bodů…
No, to je různé, pro někoho to je víc srozumitelné, pro někoho méně. Pro nás to byla výzva.   Působí Krepsko v současnosti více ve Finsku nebo v Česku?
My to takhle nemáme. Pracujeme jak ve Finsku, tak v Česku a hrajeme v mnoha dalších zemích. Ve Finsku ale nemáme stálé zázemí a v tom je to tady trochu lepší. Tam se málo reprízuje, určitě tam nehrajeme víc než tady.     Reflexe k představením aneb Křehkost zůstává Krepsko se na „šňůrách“ v Česku skutečně každý rok objevuje a většinou přináší i premiéru. Nové představení AnnaBerthaCecilia se v Praze hrálo 1. listopadu 2016 v rámci pražského Mime Festu, ale přes zaměření festivalu určitě nešlo o pantomimu, spíše o obrazy prezentující momenty ze života dívek a žen, jejichž jména začínají nejrůznějšími písmeny abecedy. Řada výjevů zahrnula porcelánovou panenku, telefonujícího tygra, šikmou kulisu z pokřiveného světa blázince anebo poetickou loutku v pojízdném akváriu. V duchu zmíněné výzvy, aby si divák jednotlivé scény musel poskládat sám, nebyla vždy souvislost jasná, ale objevovaly se propojující elementy. Kromě různých pohledů na ženskost také loutkový pohybový projev (ať už prováděný loutkami, nebo samotnými herci) a křehkost. Křehkost je ostatně dlouhodobým tématem souboru a souvisí s jedním z jeho nejúspěšnějších představení Fragile. Poprvé je zahráli v prosinci 2003, 3. listopadu 2016 je pak uvedli na večeru věnovaném dvěma výročím, patnácti letům Krepska a patnácti letům produkce Motus v divadle Alfred ve dvoře. Při srovnání nejnovějšího kusu s jedním z prvních počinů Krepska je třeba dát za pravdu Linnee Happonen, že každé představení má vlastní zvláštnost, na kterou se zaměřuje, ovšem zároveň je vidět unikátní poetika, kterou soubor oplývá a ani po patnácti letech se ve svém základu nemění. Citlivá hra s objekty a gesty, práce s prostorem jako s plátnem, které je podkladem pro obrazy, dramaturgie stavící na koláži situací spíše než na sjednoceném ději. Srovnatelnou poetiku nelze u žádného českého (a podle Happonen ani finského) souboru najít a můžeme se spíš divit, proč se Krepsko neobjevuje na naší scéně častěji. Fragile stejně jako AnnaBerthaCecilia tak byly vítaným zpestřením listopadové divadelní nabídky a jak Mime Fest, tak divadlo Alfred ve dvoře s Krepskem vsadily na jistotu.   Psáno z premiéry 1. listopadu 2016, Palác Akropolis, a reprízy 3. listopadu 2016, Alfred ve dvoře. Rozhovor byl pořízen 2. listopadu 2016 v Alfredu ve dvoře.     AnnaBerthaCecilia
Režie: Linnea Happonen
Scéna a loutky: Laura Hallantie, Roman Chauzov a Krepsko
Hudba: Mayim Alpert
Light design: René Vitvar
Světová premiéra: 27. října 2016

Česká premiéra: 1. listopadu 2016   Fragile
Vytvořilo: Krepsko a Darinka Giljanović
Základní koncept: Darinka Giljanović, Linnea Happonen a Petr Lorenc
Režie: Linnea Happonen
Stage design: Darinka Giljanović
Light design: Petr Lorenc
Hudba: Luis Fiestas
Zvláštní poděkování: Jiří Zeman
Česká premiéra: prosinec 2003

VAŠE HODNOCENÍ

A jak byste představení hodnotili vy?

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

květen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
2
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: