Letos se uskutečnil již třetí ročník celodenního festivalu Nuselské dvorky, který má za cíl oživit utajený veřejný prostor, potkat se se sousedy i přespolními a nabídnout inspirativní divadelní zážitky. Lézt někomu na dvorek se často nevyplácí. Krom spousty aut, pár stromů, popelnic a rozrůstajících se komunitních zahrádek tam toho většinou moc nenajdeme. Dva nuselské dvorky, Cirqueonu a ulice Mečislavova na jeden den v roce proměnily své útruby a nabídly bohatý kulturní program. Díky němu a podpoře krásného počasí nebyla o diváky nouze.
Cirkusové dovednosti i nové projekty
Dvorek Cirqueonu – Centra pro nový cirkus se věnoval spíše dětskému publiku. Dění odstartovala pohádka studia Damúza Honza pták, následovala světová premiéra Robo Erectus vol. II: Sugar a Bič dua Antona Eliáše a Lukáše Šimona. Dále byla k vidění něžná miniatura dua TeTy s názvem Husinky Vol. 2. a divadelní linku symbolicky zakončila pohádka Tatínek není k zahození loutkového divadla LokVar. Zadní dvorek Cirqueonu, který nemá šanci znát ani pravidelný návštěvník cirkusové školy, se tentokrát zaplnil převážně maminkami s houfy dětí či maminkami nastávajícími.
Divadelní program byl proložen mnoha dílnami a workshopy. Děti si mohly vyzkoušet práci se dřevem, prolézt opičí dráhu sestavenou z cirkusového nářadí nebo si vyrobit kouzelnickou hůlku. Pomyslným vrcholem těchto aktivit byla možnost zúčastnit se workshopu funambulismu (chůze po laně s balanční tyčí). Publikem vítaným bodem programu byla i teens circus open stage, na které se představili nadějné hvězdy příští české cirkusové generace z řad Cirqueonu. V pěti samostatných výstupech studenti předvedli své oblíbené disciplíny – závěsnou akrobacii, žonglování, párovou akrobacii, kterou doplnili o svou svéráznou poetiku. Ukázkou své práce Cirqueon opět potvrdil vysokou kvalitu svých volnočasových kurzů.
Vnitroblok Mečislavova své návštěvníky přivítal krásně upravovanou komunitní zahrádkou v dřevěných květináčích, kávou a limonádou podávaných ze žlutého karavanu. Nechyběl sekáč s oblečením, výroba sítotisku a v neposlední řadě venkovní kadeřnictví. Na dvorku se odehrály dvě světové premiéry a jedna pražská. Tou pražskou bylo pětiminutové představení Tabernaculum souboru La cabaret nomade pro jednoho až tři diváky. Skupinu je možné znát z loňského ročníku Nuselských dvorků nebo například z festivalu pouličního divadla Za dveřmi. I letos soubor potěšil diváky svým poetickým způsobem vyprávění příběhů, skvěle vybudovanou atmosférou a neobvyklým formátem představení.
Hra s prostorem a firma Smetáček a syn
Světovou premiéru měl na dvorcích i česko-francouzský divadelní soubor tYhle s představením Anglická královna. Soubor vzal do hry celou plochu dvorku. Představení začínalo v zadní vyvýšené části, která se dala připodobnit k tradiční podobě vyvýšeného jeviště, za krátkou chvíli z ní však účinkující slezli a rozehráli celý prostor. Ke konci se dostali k jediné přístupové cestě na dvůr, což vytvořilo zajímavé interakce s diváky, kteří dvůr opouštěli. Příchozí návštěvníci pak nevědomky procházeli probíhající performancí.
Poslední „dvorkovou“ premiéru měl GNAT – Goršecke Narodnie Akademične Teatr s inscenací Smetáček a syn. Představení provázelo velké očekávání, dvorek se na jejich premiéru zaplnil takřka dvojnásobným počtem diváků. Soubor si jako svůj hlavní výrazový prostředek zvolil velké masky představující členy popelářské firmy – otce a syna. Po velmi působivém příjezdu dvou aktérů na neobvyklém šlapacím vozítku, představujícím popelářský vůz, začaly masky okamžitě interagovat s diváky a vytvářet charaktery postav. Pohybové dotvoření těchto charakterů, na kterých bylo nonverbální představení závislé, zvládli účinkující bez sebemenších nejasností velmi jasně artikulovat. Celé představení se odvíjelo od situací spojených s popelářskou tematikou, s čímž souvisí gag s neodbytným pytlíkem, který dvojici stále pronásleduje, zamotávání se do nekonečné hory odpadu, peripetie s košťaty a podobně. Dvojice vědomě pracovala s očekáváním diváka, který byl následně potěšen, že se naplnilo. Předvídatelných situací tu bylo ovšem zbytečně mnoho. Princip, se kterým inscenace pracovala, postrádal gradaci a snesl by více dramaturgické práce. Pak by měla inscenace velmi blízko k povedené grotesce s výbornými maskami.
Nuselský program zakončilo úspěšné představení Běžkařská odysea souboru Bratři v tricku.
Z Nuselských dvorků jsem odjížděla s novým tričkem se sítotiskovým potiskem v tašce, nabitá spoustou dobré kávy a potěšená velmi povedenou akcí. Příští rok se budu těšit!
Psáno z festivalu Nuselské dvorky 2019, 20. května 2019.
