3 otázky k osmdesátinám prof. Břichňáčové - Kašparovské

21. 2. 2013 rozhovory

Autor Eva Krakešová

Profesorka Danuše Břichňáčová – Kašparovská oslavila v prosinci uplynulého roku osmdesáté narozeniny. I nyní stále pracuje ve svém oboru a nelze než obdivovat její vitalitu, oddanost a lásku k tanečnímu umění, kterému se věnuje již šedesát let. K životnímu jubileu srdečně gratulujeme! Paní profesorko, vaše jméno se často objevuje na programech tanečních koncertů Soukromé taneční školy Jany Tomanové. Věnujete se pedagogické práci i v této škole?
Na jednom semináři STAPu (Společnost tanečních pedagogů) mi Jana Tomanová-Eriksson nabídla, abych vyučovala lidový tanec na její škole. Nabídku jsem přijala a učím tam dodnes. Pracuji zde spíše s menšími dětmi, jejichž srdečná a milá odezva je pro mne vítanou vzpruhou. Které období vaší životní dráhy je pro vás nejvýznamnější?
Po profesní stránce to byla má éra taneční. Měli jsme v ČSSPT výborný kolektiv, tanečníky, muzikanty, zpěváky. Obecenstvo nás vřele přijímalo, ať to bylo na domácích scénách nebo v zahraničí. V rámci pedagogické práce pak to byla doba mého působení na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy. Na které své žáky nejraději vzpomínáte?
Nerada bych někoho opomenula, protože je jich opravdu hodně. Aspoň tedy několik jmen: Bára Dastychová a Magda Kaprasová (obě působí jako pedagožky lidového tance), Tomáš Rychetský (sólista baletu a choreograf v Národním divadle v Praze), Radek Šula (vynikající tanečník lidového tance), Marek Kašparovský (člen baletu Národního divadla v Praze), Martin Pacek (choreograf a spoluzakladatel Tanečního divadla BUFO), Richard Hes (choreograf a zakladatel Taneční skupiny UNO), Alena Pešková (tanečnice a choreografka). Danuše Břichňáčová – Kašparovská se narodila 14. prosince 1932 v Mrakotíně u Jihlavy. Jako dvacetiletá byla přijata do taneční skupiny Vojenského uměleckého souboru, odkud za rok po úspěšném konkurzu přešla do Československého státního souboru písní a tanců (ČSSPT). Tančila zde celých 27 let až do roku 1980. Z jejích rolí jmenujme například Anku ve Zbojnickém ohni, Evu v Kytici Bohuslava Martinů, Zlou sestru v Popelce ze Špalíčku. Pro taneční dráhu měla ideální předpoklady, drobnou, harmonicky stavěnou postavu, výbornou techniku a smysl pro dějové ztvárnění. V letech 1980-1991 pracovala s ČSSTP jako asistentka choreografie, byla pravou rukou choreografky Libušky Hynkové.
Po odchodu z ČSSTP se Danuše Břichňáčová – Kašparovská věnovala taneční pedagogice. Tento obor vystudovala při zaměstnání na taneční katedře HAMU, studium ukončila v roce 1982. V letech 1980-2007 učila na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy lidový tanec a pro své studenty vytvářela i choreografie, které tančili na veřejných vystoupeních. V té době byla také několik let zaměstnána jako pedagog lidového tance na soukromé taneční konzervatoři Ivo Váni-Psoty v Praze.