3 otázky pro… Jana Fouska, sólistu baletu ND Brno a vítěze Ceny Thálie 2011

Většina z nás asi četla komentář odborné poroty k vaší nominaci, jak ale tuto roli vnímáte vy, popřípadě v čem pro vás představovala největší výzvu – technickými nároky, hledáním optimálního výrazu nebo něčím jiným? A v čem podle vás tkví kouzlo tohoto představení, které přineslo širší nominaci i vaší kolegyni ze souboru Ivoně Jeličové?
Vikomt de Valmont je podle mně velmi silná a výrazná osobnost. Je hrdý a sebevědomý, těší se pověsti proutníka, zahrává si s lidskými city a nakonec se mu to stává osudným. Tato role byla pro mě obrovskou výzvou už od začátku. A bylo to přesně z toho důvodu, o kterém se zmiňovala v hodnocení odborná porota pro udílení Cen Thálie – úkol jsem měl o to těžší, protože lidé přišli do divadla s jasnou představou díky několikerým filmovým zpracováním. Víte, já miluju role, kde si můžu ale opravdu zahrát, prožít skutečný příběh, no a když je k tomu ještě dramatický, tak to jsem úplně v sedmém nebi. Pro mě bylo velkým zdrojem inspirace filmové zpracování Nebezpečných známostí z roku 1988 s Johnem Malkovichem v hlavní roli. Nejen on, ale celé obsazení je naprosto fenomenální. Viděl jsem ho několikrát a často, když jsem si nebyl v některé pasáži herecky jistý, hledal jsem inspiraci právě zde. Ne kopírováním, to v žádném případě, ale spíš jako impuls k tomu, kterou cestou se mám vydat. Druhým, a neméně inspirujícím zdrojem, pro mě byl záznam z Lotyšska, kde měl tento balet premiéru. Valmonta tam tančil Alexej Avechkin, který se mnou v Brně na této roli pracoval. Kromě tanečníka je i hercem, takže mě velmi dobře směroval. A nejen mě, ale všechny sólové role, které v baletu jsou. Dokázal ze všech dostat maximum a vytvořit tak velmi kompaktní celek, což jde jistě na představení vidět. Každý z nás tam nechal kus sebe, všichni odvedli vynikající práci a já opravdu děkuji všem svým partnerkám – Ivoně Jeličové, Eriko Wakizono a Monice Pimkové, za jejich profesionalitu, protože bez ní by se nám to jen stěží povedlo.