3 otázky pro… Vladimíra Nečase, šéfa baletu Severočeského divadla opery a baletu Ústí nad Labem

5. 9. 2012 rozhovory

Sezona 2011/2012 je již minulostí, jak byste ji z pozice uměleckého vedoucího ústeckého baletu zhodnotil? Co při ohlédnutí zpět vnímáte jako největší úspěch a naopak, je něco, co z vašeho pohledu mohlo dopadnout lépe?
Pokud bych měl hodnotit uplynulou sezónu našeho divadla, tak bych řekl, že měla dvě roviny, existenční a uměleckou. Prožili jsme změnu ředitele a úvahy zřizovatele divadla ústeckého Magistrátu o existenci a funkční podobě našeho divadla. To bylo velmi nervní pro nás pro všechny a nyní je situace taková, že máme nového ředitele, vlastně jednatele, protože jsme nově obchodní společností s.r.o. Jednatel je ale pro nás ředitel a tak mu také říkáme. Je jím nově Mgr. Formáček, profesí dirigent. Snaží se naši divadelní káru táhnout dál a také aby komedianti v ní vydělávali víc peněz pro divadlo.
Pokud bych měl něco říci o umělecké rovině sezony, tak lze mluvit o dobré sezoně. Jednou taneční premiérou byla Jessie a Morgiana (dvě sestry, dobrá a zlá, jeden muž, boj zlé o něj za cenu vraždy) od choreografky Aleny Peškové a druhou Láska a vášeň (Berliozův příběh – Fantastická symfonie) od choreografa Vladimíra Nečase. Obě dvě byly přijaty diváky velmi pozitivně. Další baletní koncert (v pořadí pátý, každou sezonu vždy v nové podobě), tentokrát uváděný pod názvem Miniatury, se setkal jako každý koncert také s velkým ohlasem. Tanečníci tančili s velkým nasazením vše a byli velmi vytíženi. Co pro vás osobně bylo nejdůležitější událostí minulé sezony ve světě tance obecně (ať již u nás nebo v zahraničí) a proč?
Vedle Ceny Thálie, kde byli jako vždy oceněni tanečníci, dostalo se jim velké publicity díky televizi a toho si velmi vážím, té možnosti popularizace naší profese a jejich služebníků – tanečníků, největší událostí pro mne byla snad ani ne konkrétně nějaká představení, ale fakt, že taneční a baletní scéna žije, dýchá a uvádí kvalitní a pozoruhodná představení nejen na scénách v Praze, Brně a Ostravě, kde jsou asi podmínky v současné nelehké situaci jistě ne špatné, ale i na oblasti, především v Plzni, v Českých Budějovicích, v Olomouci, v Liberci, Ústí nad Labem. I alternativní projekty jsou zajímavým mozaikovým kamenem taneční kultury. Měl jsem to štěstí nakouknout do zmíněných divadel a scén. Můžete nám prozradit, jaké premiéry váš soubor chystá svým divákům v nové sezoně a proč by si je divák neměl nechat ujít?
Na novou sezonu připravujeme The Beatles - The Doors, dva příběhy s hudbou dnes už klasických skupin v choreografii Igora Vejsady (jsou z jeho choreografické pokladnice) a potom po dvouleté pauze obnovujeme, ovšem v nové formě, Labutí jezero, které je diváky velmi žádáno a také zájezdy s ním jsou úspěšné a chtěné. První listopadová premiéra by měla být oslovením širokého spektra diváků od nácti do 100 let. Tato magická hudba, v případě The Beatles živě interpretovaná dvěma našimi ústeckými skupinami (takže alternace a osobité pojetí u obou) je atraktivním titulem s příběhy osobností The Beatles i v druhé části The Doors. Labutí jezero bude klasikou, která má místo v srdci mnoha diváků a my jim nabídneme verzi, která bude v nové formě (vycházející z naší minulé inscenace) prezentovat klasický tanec, estetiku, příběh, dramatické vztahy a symbiózu pohybu s magickou hudbou Petra Iljiče Čajkovského, která v pravém slova smyslu hraje na struny srdce. Proto by si diváci neměli tyto inscenace nechat ujít, mají-li rádi divadlo anebo chtějí-li zažít něco krásného, co nemá společného nic s dnešním, řekněme nebohatým na naději a radost, každodenním životem. Tady, jak věřím, se ta naděje a radost najít dá.