Jaké je ohlédnutí za vaší taneční kariérou?
Mé ohlédnutí je krásné. Tančila jsem na úžasné scéně v souboru plném výrazných osobností, s báječnými kolegy a kolegyněmi, pod vedením významných umělců, s řadou tvůrčích choreografů a s širokým repertoárem. Viděla jsem kus světa. Prostě splněný sen.
Byla jste na stáži v London Contemporary Dance School. Jaké to bylo a netoužila jste se věnovat dále modernímu tanci?
Londýn ve mně zanechal hlubokou stopu. Nejen jako město, ale i zkušenost s jiným pohledem na pohyb. Navštěvovala jsem lekce klasického a moderního tance. Základy moderního tance jsme měli stejné, ale lekce za doprovodu bicích nástrojů byl úžasný zážitek. Dává to pohybu mnohem větší vnitřní prožitek. V klasickém tanci nás zase madam Maryon Lane učila cítit vždy chodidly celou podlahu a z toho vycházel pohyb. Nejdřív člověk musí pevně stát na nohou a pak může začít tančit. Velmi často na její slova vzpomínám a opakuji je mladým tanečníkům. Měla jsem velké štěstí, protože v Londýně byl v té době i taneční festival, a tak každý večer mnoho divadel hrálo baletní představení. Nevěděla jsem, co si vybrat dřív. Viděla jsem např. balet Alvina Aileyho, Australský balet nebo Anglický královský balet. Byl to velký zážitek. Po návratu jsem začala předávat nabyté zkušenosti na brněnské konzervatoři. Po návratu Igora Vejsady z angažmá u Ivána Markóa v Maďarsku jsem s ním spoluzakládala malou baletní skupinu při brněnském baletu, kde jsme vytvářeli výhradně moderní choreografie. Klasický balet bych ale nikdy nedokázala úplně opustit.