Co je pro tebe nejdůležitější – nejvýznamnější, když tvoříš koncepci svojí choreografie, hudba nebo téma?
Pokud je na počátku hudba, která je silná a dramatická, tak myslím, že je samozřejmě třeba vycházet z hudby a na ní koncipovat téma a pojetí. V jiném případě, pokud jde o typ „ballet d´action“, vycházím z tématu a pro něj (pro dramatické ztvárnění) hledám všechna další vhodná vyjádření – hudbou, choreografickým stylem a „textem“, scénografií, kostýmem a dalšími nezbytnými inscenačními prvky. Pro mě je ovšem velmi důležité především poznat hudbu, pochopit ji a z toho rozvíjet představy o choreografii.
Někdo kdysi řekl, že choreografie je vlastně „napsaná“ v hudební partituře a jde jen o to, jí umět přečíst…
Ano, považuji za důležité respektovat hudbu, rozumět jí a nechat se jí vést! V případě Zjasněné noci, kterou tady nyní zkouším, a kterou jsem před časem poprvé uvedl v Drážďanech, jsem vycházel z hudby, která je fantastická, inspirativní… Domnívám se, že nejdůležitější je najít pokaždé nový „klíč“ k pojetí celé choreografie, rozhodnout se pro choreografický „jazyk“ budoucího díla, jak zkombinovat hudbu s dramatickým obsahem (dějovým nebo jen dramatickým napětím) Pokaždé jde o jisté „dobrodružství“, protože hledáte, objevujete, třídíte, zvažujete svoje nápady, myšlenky, představy a vůli, jak tyto představy naplnit. Někdy jde o „boj“ sladit hudbu s dramatickou náplní, ale neměly by jít tyto základní složky tvůrčí choreografické realizace proti sobě, ať již jde o symfonické, abstraktní nebo dějové balety.