Milá Hanko, učíš na dvou školách, vytváříš choreografie po celé republice, nechybíš na žádném zajímavém tanečním představení, jak to zvládáš, jsi workoholik?
Říkají to o mně mí blízcí, ať už rodina, přátelé nebo kolegové. Ale já to tak necítím. Jednak dělám to, co mne baví, co je můj koníček a také si myslím, že mě žene i velká zodpovědnost k profesi, disciplína, pociťuji jako povinnost se neustále připravovat. To znamená, že když já neučím, tak se sama učím. Stále je potřeba něco nastudovat, získat materiály. Mám diář a odškrtávám den po dni. Ale i přesto mám pocit, že žiji, nestojím na jednom místě a že můj život není jen o práci. Spousta mladých mě překvapí, když řeknou, že se celý víkend nudí. To já neznám.
Hana Litterová: „Tanec je pro mne všechno. Život, úsměv, radost, ale i slzy. Život s velkým Ž.“
Hanu Litterovou znám jako kolegyni a současně jako člověka naprosto oddaného své profesi. Působí jako pedagog na Taneční konzervatoři Brno a Janáčkově akademii múzických umění. Má za sebou dvacetiletou taneční kariéru jako sólistka Národního divadla v Brně a uplatňuje se stále častěji jako choreografka nejširšího žánrového rozpětí. Usměvavá, energická, s hřívou černých vlasů je nepřehlédnutelná. Sešly jsme se v tiché kavárně právě v den, kdy byly dočasně v celé republice uzavřeny školy.
Hana Litterová. Foto: Jan Svítil.