Jak jsi začínala s moderním tancem?
Celý začátek ve mně nastartovala Marie Turková v Brně; byla průkopnice moderního scénického tance a měla v Brně svůj amatérský soubor MAT – Mládí a tanec, podobně jako v Praze VUS (Vysokoškolský umělecký soubor, pozn. red.). Jako dítě jsem chodila do lidové školy umění, kde jsem absolvovala celý první cyklus a do druhého už se mně nechtělo. Moje maminka se znala z Divadla bratří Mrštíků právě s Mankou Turkovou, která dělala choreografie a vedla zmiňovaný soubor, do kterého jsem se dostala. Tehdy jsem se nadchla pro moderní tanec. Byla jsem v souboru nejmladší, ale hodně jsem se tam naučila. Měli jsme tréninky několikrát týdně a představení po Československu i v zahraničí. Soubor zakládal i Petr Borja, krátce dělal i choreografie do divadla Reduta. Později byli mezi tanečníky i vysokoškoláci, všichni byli amatéři, ale na velmi slušné úrovni. V současnosti už není moc takových souborů.
Ivana Kloubková: „Duší se cítím pedagogem…“
Ivanu Kloubkovou znám hodně dlouho. Při příležitosti jejího životního jubilea jsme se sešly u kávy, probraly přitom její taneční život od počátku a došlo i na současné taneční dění. Léta jsem se s ní potkávala v Městském divadle Brno, kde jsem tančila a Ivanka tam působila jako pedagog a asistent choreografie. Když jsem pak studovala taneční pedagogiku, učila mě jak techniky moderního tance, tak i dějiny tance a nakonec vedla i mou diplomovou práci o jednom ze zakladatelů moderního tance, Lesteru Hortonovi.
