Z jakého popudu vlastně vzešla myšlenka založení ORBITY a s jakou vizí vznikla?
Lukáš Lepold: ORBITA se začala formovat po uvedení stejnojmenné performance, která se uskutečnila v objektu hvězdárny a planetária na Kraví hoře v Brně v roce 2017. U zrodu stála Tereza Lepold Vejsadová, já Robie Legros, Matthieu Legros, Denisa Motalová, Mila Vašíčková a Silvie Novotná. Tato skupina lidí založila spolek jako prostor pro pohyb, tanec, umění obecně, kde se mohou lidé potkávat, spolupracovat a rozvíjet se.
Robie Legros: Když jsme v roce 2017 s manželem přišli do Brna, byl to Pierre Nadaud, který nás seznámil s Lepoldovými, a díky tomu propojení jsme se stali součástí ORBITY. Zjistili jsme tehdy, že náš přístup k tanci je podobný, že máme stejné priority v otázkách taneční tvorby, a pak vzešla myšlenka od více usazených Lepoldových založit spolek. Chtěli jsme působit na nemainstreamové scéně města Brna, která v té době byla velmi tichá.
Tereza Lepoldová: Na počátku tedy stála myšlenka „vesmírného setkání a vesmírných drah“. Když nad tím přemýšlím, tak toto osudové setkání vzniklo i díky tobě, Ivo, protože ty jsi nás dala dohromady s Pierrem Nadaudem. Každý z nás přivezl jiné zkušenosti ze světa a měli jsme je chuť sdílet. Zjistili jsme, že se chápeme, rozumíme si, a cítili jsme, že se můžeme společně vydat na cestu.
Každý z vás zastupuje v ORBITĚ určitý specifický směr. V čem jste jedineční a v čem se vaše tvorba propojuje?
Tereza: Myslím, že to jsou zkušenosti každého z nás. Já jsem pracovala v Ostravě pět let s lidmi s handicapem a hledala jsem k tanci různé cesty. Učila jsem se u Jiřího Lössla, který mi ukázal cestu, jak se dostat dovnitř svého těla. V roce 1993 jsem měla možnost díky tátovi (tanečník, choreograf Igor Vejsada, pozn. redakce) vidět Kibbutz Contemporary Dance Company v Izraeli, jejich život a bytí. Tam jsem pocítila, že náhled na tanec může být jiný. Lukáš je profesionální tanečník, „baleťák“, má vystudovanou konzervatoř, mnoho let byl v Národním divadle moravskoslezském jako sólista, ale později začal cítit, že chce jít spíše cestou současného tance, kterému se začal věnovat.
Robie: Já jsem přišla z Nizozemí, kde jsem se setkala s improvizací na taneční i hudební scéně, a začala jsem ji tam studovat jako techniku s Julyenem Hamiltonem a Lily Kiarou. Takto získané poznatky jsem chtěla přinést do Brna a začít je rozvíjet. Vždy mi šlo o chuť tvořit přes vědomé tělo, které pracuje s prostorem, ve kterém se nachází. Není to jen tvorba na divadelních jevištích, tvoříme divadlo v nejrůznějších prostorách od galerií přes bývalé obchoďáky, na ulici. Dovolit uvědomělému tělu se vyjádřit, to je to, co nás spojuje.
Lukáš: V ORBITĚ se potkávají osobnosti s různými praktickými a teoretickými vědomostmi, kterými se mohou navzájem obohacovat a tvořit syntézu, která se skrze díla, výuku a výzkum prezentuje veřejnosti.
Ke svým produkcím využíváte často, jak už zmínila Robie, různá místa v městě Brně – jmenujme např. Distillery, Dům umění, BuranTeatr, Divadlo na výstavišti, v letních měsících přímo tvorbu na ulici, nedávno brněnskou tržnici… Vyhledáváte záměrně tyto prostory, nebo je to trochu „z nouze ctnost“?
Lukáš: To se různí s každým projektem, ale i „z nouze ctnost“ občas nastane. Rádi pracujeme s prostory, které nejsou primárně určeny pro tanec, divadlo…, prezentace může být v této souvislosti méně formální, více se dotýká běžného života a někdy je i divákovi blíže fyzicky. Snažíme se každé místo vnímat a využít jej někdy vizuálně, někdy obsahově, dle možností a souvislostí.
Tereza: Určitě na začátku to byla chuť vyhledávat a dostat se z kamenného divadla a moci nasávat tady a teď. Ale po letech mám pocit, že toužíme po jednom místě. Dveře nám zatím bohužel nejsou otevřené a je nám tedy dáno dál putovat po různých prostorách a oživovat je.