Rozhovor s Jiřím Pokorným, tanečníkem a choreografem

Rozhovor s Jiřím Pokorným, tanečníkem a choreografem

Rozhovor s Jiřím Pokorným, tanečníkem a choreografem

Jiří Pokorný je jedním z mála českých tanečníků, kteří dosáhli velkého úspěchu v zahraničí a v Čechách se o nich přitom příliš neví. To se snad teď konečně začne měnit. Na Nové scéně měla v úterý 14. května premiéru jeho nejnovější choreografie Černý mraky nepláčou, zrealizovaná společně se skupinou DekkaDancers. Jirko, teď jsi na volné noze, že? Co je tvou hlavní náplní?
Mou hlavní náplní je všechno, co se tance týká. Jsem ještě poměrně mladý (Jiřímu je 31 let, pozn. aut.), tak se snažím skloubit více aktivit dohromady. Momentálně převažuje choreografie a také učím contemporary dance na různých workshopech. Od jeviště a role interpreta jsem si stanovil roční prázdniny, které uplynou v prosinci tohoto roku. Jak dlouho se věnuješ choreografii a co zajímavého máš v poslední době za sebou?
Choreografii jsem se začal příležitostně věnovat asi před sedmi lety. Začínal jsem na malých kusech, které byly součástí komponovaných večerů pro mladé choreografy v NDT Switch (Dancer to Choreographer), něco na způsob Miniatur v Národním divadle. Tanečníci si mohou zkusit sami vytvořit vlastní choreografii a jako interprety použít své kolegy. Potom jsem začal spolupracovat na inscenacích skupiny Spitfire Company v Praze a také jsem dostal nabídku postavit choreografii pro letní intenzivní školu Maximum Dance Course v Haagu, kterou pořádalo NDT. Má poslední větší choreografie měla premiéru letos v lednu – vytvořil jsem ji pro mladé a velmi talentované tanečníky z NDT II. Kterého choreografa máš nejraději a kdo ve tvé kariéře nejvíc formoval?
Choreografů, kterých si považuji, je spousta, nemohu říci, kterého mám nejraději.
Přiznám ale, ze nejvíce mě samotného ovlivnila Crystal Pite, se kterou jsem spolupracoval v několika produkcích. Její styl mi vyhovuje jak po pohybové strance, tak i po té vizuální a koncepční. Kde máš při svém cestovním vytížení své zázemí? Je to stále v Holandsku?
Ano, mé zázemí je stále v Holandsku. Po dvou a půlletém cestování se souborem Kidd Pivot jsem cítil potřebu ukotvení, sice stále cestuji, ale daleko méně a vždy se vracím domů do svého bytu v Haagu.  Jak často se dostaneš do Čech za svou rodinou a přáteli?
Do Čech jezdím pravidelně dvakrát ročně, vždy v létě tak na měsíc a v zimě pak na Vánoce. V současné době jsem tu ale častěji, a to především z důvodů pracovních. Kdy oslovili DekkaDancers pro spolupráci?
O vzájemné spolupráci s DekkaDancers jsme začali mluvit zhruba před rokem a půl, s tím, že mě Tomáš Rychetský nejprve požádal o workshop a poté jsme se začali vážněji bavit o tom, že bych pro jeho skupinu mohl postavit novou choreografii. S Tomášem se známe již řadu let ještě z konzervatoře, tancoval jsem v jeho choreografiích, které tvořil společně s Davidem Stránským. Nabídka mě moc zajímala, a to z mnoha důvodů. Hlavním byl fakt, že se jedná o Prahu. Navíc pracovat s Tomášem a dalšími šikovnými lidmi se zkrátka neodmítá. Prozradíš něco o tvé nové choreografii? Zaujal mě její název – Černý mraky nepláčou
Černý mraky nepláčou
jsou dvaadvacet minut dlouhé a tančí v nich osm tanečníků – čtyři holky a čtyři kluci. Konkrétní děj nemají, ale samotný koncept či myšlenku samozřejmě ano. Vycházel jsem převážně z pocitového vnímání „neživotné životnosti“ (zátiší – mrtvá příroda) a přechodu z živého do mrtvého a naopak. Současně se choreografie dotýká nepřeberného množství živých pocitů, které se nacházejí v nitru lidské duše, jsou zakryty maskou, která je studená, bez výrazu a chrání vše před nebezpečím stále očekávaného prozrazení. Tak jsem se dostal i k názvu nového kusu, černý mrak, ze kterého nikdy neprší, je naší maskou. A ta nikdy nepropustí na povrch ani jedinou slzu.
Jakou hudbu jsi použil pro Černý mraky nepláčou?
Hudební aranžmá ztvárnila Yukari Sawaki, japonská skladatelka elektronické alternativní hudby, se kterou jsem spolupracoval již několikrát. Jinak v „Mracích“ zazní skladby hned několika autorů. Mezi nimi je například P. I. Čajkovskij, Matmos, Cinematic Orchestra, Penguin Caffe Orchestra a Wim Mertens.  Plánuješ nějaké další věci v Čechách? Jaké jsou tvé pracovní plány po této premiéře?
S výjimkou několika workshopů zatím v Čechach neplánuji nic, ale doufám že se plánovat bude! Jinak se v současné době připravuji na účast na choreografické soutěži v Hannoveru, která proběhne na konci června, v létě mě čeká šňůra workshopů, Itálie, Holandsko, Čechy, Slovinsko. V září se chystám do Stockholmu nastudovat choreografii od Crystal Pite The Other You se souborem Royal Swedish Ballet. Další novou choreografii budu stavět v NDT II v květnu příštího roku. Kde se vidíš za deset let? Vím, že člověk míní a život mění…
Tak to opravdu nevím. Vidím tak kde budu za rok, ale za deset let, to je ještě hodně daleko. Tím míním jak profesní dráhu, tak i zemi ve které nakonec skončím. Rád bych se jednou přestěhoval do Prahy, zatím mi to ale pracovní příležitosti a hlavně podmínky bohužel nedovolují. Jiří Pokorný Po studiích na pražské Taneční konzervatoři nastoupil do Laterny magiky. Moc dlouho tam ale nepobyl. Už po třech sezónách se mu podařilo udělat konkurs do NDT a na několik let zakotvil na místě, které je pro většinu tanečníků vysněným angažmá – v Nederlands Dans Theater. V letech 2003–2010 prošel Jiří soubory NDT I a NDT II a do loňského roku tančil ve skupině Kidd Pivot kanadské choreografky Crystal Pite. Během své kariéry spolupracoval s řadou významných choreografů, jako jsou Jiří Kylián, Sol Leon, Paul Lightfoot, Mats Ek a další. Několik posledních let se také sám stále intenzivněji věnuje choreografii.

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: