Rozhovor s Lucií Dercsényiovou: O protančené cestě nejen ke psaní

Scházíme se v Café Nona na Národní třídě v Praze, abychom si prohodily role. Nejenže je to dnes tak trochu trendy, tak proč si to jednou nezkusit, navíc když redakce Tanečních aktualit má 10. výročí existence! Dekáda je vždy dobrá k tomu, zkusit věci jinak. Upřímně za těch deset let gratuluji a přeji kuráž a sílu do dalších. Lucii Dercsényiovou znám z letmých setkání v divadle a z textů recenzí, které píše také o mých choreografiích. Její názor mě dokáže potěšit i potrápit a doufám, že tomu tak bude dál. Snad, že i tímto otevíráme ten níže zmíněný dialog, kdy nás upřímně zajímá jiný názor z té druhé strany. Ptala jsem se jí, možná i na hranici korektnosti, na její cestu českým tanečním světem v čase; rozvíjely jsme jednotlivé stránky jejího záběru v oboru. A že cesty dokážou být rozmanité (když nechcete zkostnatět), dokládá naše povídání níže.