Šárka Pavelková: Divadelní Odysea jako impulz pro vyzkoušení strategie získání nového diváka

Šárka Pavelková: Divadelní Odysea jako impulz pro vyzkoušení strategie získání nového diváka

Šárka Pavelková: Divadelní Odysea jako impulz pro vyzkoušení strategie získání nového diváka

Autor
V nejbližších dnech obohatí kulturní program Prahy mezinárodní přehlídka tance a pohybového divadla Divadelní Odysea. Organizace tohoto desetidenního festivalu se ujala Šárka Pavelková, se kterou jsme si povídali nejen o něm, ale i o smělém plánu, jak přilákat na nonverbální umění nové publikum.  Festival Divadelní Odysea je součástí velkého mezinárodního projektu Meeting the Odyssey, kterého se podle informací účastní 15 partnerských organizací z jedenácti zemí Evropy. Jak vůbec probíhají přípravy tak rozsáhlé akce a jak jste se k ní dostala vy?
Projekt se začal připravovat v roce 2011, ale já jsem u jeho začátků nebyla. Dozvěděla jsem se o něm náhodou. S Lenkou Vagnerovou jsme ten rok jely na festival do Campsiraga, kde nám umělecký šéf Scarlattine Teatra předal první stránky tohoto konceptu. O Prahu jako součást akce byl velký zájem. Přípravy začaly v září 2013, kdy se asi 60 organizátorů a umělců setkalo v Kodani. Projekt byl naplánován jako víceletý. V letech 2014 a 2015 mají každý rok podle plánu vzniknout dvě inscenace v mezinárodním obsazení, ty pak pojedou v roce 2016 na turné po řeckých ostrovech.  V jakých směrech se Divadelní Odysea / Meeting the Odyssey odkazuje k Homérovu dílu?
Kromě lodi, která popluje Evropou od Baltského ke Středozemnímu moři a na níž se koná většina představení, je odkaz hlavně v inscenacích hledajících pojítka jednotlivých epizod díla se současnými evropskými tématy. Například Čekání na déšť, které představí Opolski Teatr Lalki i Aktora a jež uvidí i diváci v Praze, je inspirováno životem Penelopy, která v podstatě celý život pročekala. Toto téma je i v dnešním Polsku a ve východní Evropě velmi aktuální. Ženy jsou samy doma s dětmi a čekají na muže, kteří v západních koutech Evropy vydělávají peníze.  A co dalšího?
V každé pořadatelské zemi se také koná v závěru festivalu tzv. Instant, kdy vybraný soubor představí, na jaké epizodě Odysseova putování s místními mladými umělci pracoval. V Praze se Instant koná pod vedením Sardinského divadla Cada Dia Teatro. Připravili jsme jim skupinku přibližně deseti mladých českých umělců, se kterou budou pět dní tvořit současnou analogii na epizodu sestupu Odyssea do podsvětí. Tito umělci ze Sardinie rádi pracují v „rurálu“. Nebudou tedy zavření ve zkušebnách, ale vyrazí do ulic, budou se snažit propojovat toto téma se současnou Prahou, Českem a v komunikaci s lidmi.  Inscenace se konají většinou na Lodi Tajemství, některá představení jsou ale naplánována do Divadla Hybernia, což je prostor, který není zrovna typický pro představení současného tance a nonverbálního divadla. Proč padla volba právě na toto komerční divadlo?
Širší rámec Divadelní Odysey jde ruku v ruce s tím, o co usiluje ProFitArt, a to je popularizace nonverbálního divadla. Je to snaha nalézt nového diváka mezi Pražany, Čechy, ale i turisty. Doposud se hovořilo pouze teoreticky, že k tomu, abychom tuto cílovou skupinu oslovili, potřebujeme divadlo v centru Prahy s velkou kapacitou. Divadlo Hybernia vyhovuje nejen z technického hlediska. Má hlediště, které pokud se zaplní, tak samo dokáže představení zafinancovat, což by bylo skvělé, protože dosavadní praxe v jiných divadlech je, že jsou představení neustále dotována. Záměr akce je vyzkoušet, zda touto cestou získávání publika můžeme pomoci českým „áčkovým“ nonverbálním souborům, které jsou, bohužel, více známé v zahraničí než doma. Je to pokus. Když se nám nepodaří divadlo zaplnit, bude to smutné, ale určitě to nebude konečná našich snah. A když to vyjde, rádi bychom touto cestou pokračovali i na podzim uvedením díla o mezigenerační výpovědi Memories for Life, které vzniklo ve spolupráci choreografky Lenky Vagnerové s finským Viirus Theatre a mělo premiéru v rámci tohoto projektu v Petrohradě. Český divák si ho také zaslouží.  Program české části Meeting the Odyssey je sestaven kromě dvou zahraničních souborů víceméně z děl, s nimiž jste jako produkční spjata, ať už se jedná právě o choreografie Lenky Vagnerové (Jezdci, Mah Hunt, La Loba), Quilombo Patricie Porákové, nebo SCLAVI / Emigrantova píseň Farmy v jeskyni, kde jste v minulosti také působila. Proč?
Faktorů je více. Tak jako tak jsme plánovali v létě uvést inscenace, na jejichž reprízování máme prostředky z grantů. A peníze z evropského grantu by na pokrytí nákladů desetidenního festivalu stejně nestačily. Nebudu ale zastírat, je zde i onen pocit risku, zda se nám podaří představení divácky naplnit. Získávání nového publika jsem si chtěla vyzkoušet na těch projektech, kterým věřím, se kterými mám zkušenost. Věřím, že inscenace Jezdci a SCLAVI prostor v Hybernii unesou. U obou těchto děl jsem v zahraničí zažila několikasethlavé publikum, takže vím, že to jde. Ale na programu nejsou jen produkce ProFitArt. Domluvili jsme se také i se soubory Teatr Novogo Fronta, ME-SA a 420people.  Na festivalu bude mít premiéru i nová choreografie Lenky Vagnerové, která vzniká v koprodukci německé Landerer & Company. Můžete nám přiblížit, o čem představení Sorcerer bude?
Tématem díla Sorcerer je manipulace, iluze, čarodějnictví, magie a fenomén strachu jako jedné z nejsilnějších lidských emocí. Je to inscenace dvou autorů – Lenky Vagnerové a Felixe Landerera pro šest tanečníků. Zatím ještě každý choreograf zkouší sám, na závěr se to bude dávat dohromady. Tak uvidíme. Do jisté míry je to i pro mne dosud zahaleno tajemstvím… Šárka Pavelková působila v minulosti jako produkční v souborech Farma v jeskyni a DOT504. V roce 2012 založila spolu s Josefem Neufusem produkční platformu ProFitArt, zaměřenou na tvorbu nových uměleckých projektů soudobého tance a pohybového divadla.

Témata článku

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: