Divákům Jihočeského divadla se v rámci inscenace Sen noci svatojánské představíte v roli Titánie, našla byste nějaké vlastnosti, které máte s danou postavou společné a které povahové rysy vám v souvislosti s touto postavou jsou naopak zcela cizí?
Nikdy se nezamýšlím nad tím, co mám s danou rolí společného, i když co se týká Titanie, musím přiznat, že to byl pro mě snad poprvé velký protiúkol. Je velmi dominantní, sebevědomá, hrdá, a to zrovna není moje přirozenost. Navíc přebírat roli, která byla již divákovi předložena a má už konkrétní tvář, je pro mě těžší než si ji utvořit podle sebe. Na druhou stranu musím přiznat, že v milostném duetu Titanie s Oberonem pociťuji určitou výhodu.
S příchodem nového vedení soubor realizoval a stále realizuje řadu zahraničních cest. V jakém městě na vás publikum udělalo největší dojem a z jakého důvodu vám takto utkvělo v paměti?
Musím vás poopravit, s novým šéfem baletu sice podnikáme cesty do zahraničí, ale vždy do Budapešti, takže já osobně nemám srovnání s jinými zahraničními diváky než s těmi budapešťskými.