Dialog, který zvětšuje taneční svět

Zora Breczkova

Autor: Zora Breczková

Co bylo, je a bude pro mě z přehlídky nejcennější, je dialog a setkávání, a to nejen pedagogů, ale především jejich žáků/tanečníků. Myslím si totiž, že když mezi sebou upřímně debatují pedagogové napříč tanečními přístupy (styly) objevujícími se ve vzdělávání na ZUŠ, budou umět mezi sebou vést upřímné a tolerantní rozhovory také jejich žáci/tanečníci. Naše soutěžní přehlídka je prostředkem a vlastně i důvodem k hovorům o tanci, k novým vzájemným inspiracím a snad k uvědomění si sebe sama ve světě jménem TANEC.

Rozborový seminář se stal přirozenou a nedílnou součástí každého kola. Taneční sekce Umělecké rady ZUŠ se zaměřila na důstojné podmínky těchto setkání a na uváženou a smysluplnou volbu jednotlivých členů poroty. Záměrem bylo nastavit hodnocení a následnou diskuzi tak, aby každý pedagog odcházel za svými žáky motivován k dalšímu tvoření a podpořen na cestě vzdělávání (se) v tanci, bez ohledu na výsledek výběru daného kola. Někteří o své tvorbě diskutovat nechtěli. S čistým svědomím však mohu říct, že nikdo neměl důvod odcházet ze setkání s nulovým sebevědomím či dokonce ponížením, což se stávalo v daleké minulosti. Za nejdůležitější považuji dialog s pedagogy především na úrovni okresních kol, v krajských kolech se pak většinou debatuje o různých kvalitách přístupů a v ústředním kole je rozborový seminář koncipován spíše jako velké neformální setkání s volnou diskuzí o čemkoliv v tanci. Tentokrát v Karlových Varech to bylo moc fajn, v přátelské a uvolněné atmosféře si každý pedagog požádal o názor porotce, kterého si sám vybral a oslovil. A fungovalo to!

Každá diskuze a každá událost také vyvolává nové nebo staronové otázky. Není tomu jinak ani v tanečním oboru. Mně v průběhu přehlídky a při diskuzi s porotou vyvstala otázka, tak trochu filozofická, a to i přesto, že přesně znám kritéria hodnocení. Co a koho vlastně porota hodnotí neboli pro koho je tato soutěžní přehlídka – pro žáky tanečních oborů, nebo pro učitele a jejich choreografické a tvůrčí schopnosti?

Soutěž, nebo přehlídka?

Soutěžení je lidskou přirozeností. V tom holém pojetí dnes už nebojujeme o život a nehoníme se za potravou nebo snahou ukořistit co nejlepší místo (i když vlastně ano, ale děláme to jinak, snad by se dalo říct kultivovaněji). V našich choreografiích jde především o sdělení a „soutěžení“ spočívá ve sdílení, přijímání vzájemných pohledů a názorů, subjektivního hodnocení a ocenění ze stran jiných osob, jako jsou taneční (a jiní umělečtí) odborníci nebo samotní pedagogové, to vše s potřebou trochu uchopit a pojmenovat neporovnatelné. Taneční obor také spolu s ostatními kolektivními obory ZUŠ má snahu o narovnání a zklidnění soutěživého prostředí v oblasti uměleckého vzdělávání. Je to dlouhodobě probíhající změna, která se dle mého názoru daří. Snad právě proto bylo letos ústřední kolo už jen přehlídkou nejlepších vybraných choreografií a tanců z jednotlivých krajů, v ten daný moment zvolených krajskou porotou. Velice mě potěšilo z úst předsedy UR ZUŠ pana Bohuslava Lédla, že nás vnímá jako inspiraci pro hudební obor v oblasti hodnocení, setkávání se a potřebě o své tvorbě mluvit s odborníky i mezi sebou. Což nemá nic společného s tím, že by se všechny obory měly sjednotit v hodnocení, jak je často slýcháváno. Ano, v tanečním oboru na ZUŠ se vede, a již dlouho, diskuze nad oním „soutěžením“ a udělováním míst, pásem a postupů. Domnívám se, že jsme už na to slovo samotné alergičtí, neboť má jistou pachuť něčeho špatného. Medaile ani body nerozdáváme, takže nesoutěžíme ve smyslu sportu. Nicméně výběr kvality a nominace do dalšího kola je tedy co? Slovíčkaříme a filozofujeme. Ale i to je z mého pohledu správně, vede nás to k diskuzi a konfrontaci názorů.

Kdybychom měli jen přehlídky, potkali bychom se pouze na úrovni okresních kol a neznali bychom kvality našich kolegyň a kolegů napříč republikou. Od soutěže se tedy taneční obor na ZUŠ posunul k soutěžní přehlídce, kde se nerozdávají body a pásma jsou dočasným kompromisem.

Od otázek nad (ne)soutěžením se musíme přesunout také k otázkám financování, do kterého spadají honoráře poroty, cestovné, dotace a granty. Nebo také k EOSu – elektronickému systému. A co kvalita pedagogického vzdělávání našich učitelů TO?

Odpovědí na každou otázku je spousta dalších otázek, které nás vedou hlouběji až k samotné problematice vzdělávání na ZUŠ. Tou základní je pak kvalita obsahu školních vzdělávacích programů, jak se opravdu (a jestli vůbec) promítají do praxe, jak korespondují s RVP ZUV, jak se nakládá s hodinovými dotacemi, jak se řeší korepetice v TO apod. A to už zase plodí další a další důležité otázky. Řešit tedy „jen“ způsob hodnocení, soutěžení versus „přehlídkování“, mi v celkových relacích připadá poněkud krátkozraké.