Jak důležité je znát kontext?

Na konci října je Paříž prosluněná a přívětivá. Jsme s Miřenkou ubytovaní v části Bastille blízko Sebestianovy dílny. Dnes máme schůzku. Sešli jsme z turistických tras a ocitli se v úzkých uličkách plných překvapivých obchůdků. Konečně narazíme na těžké, červené dřevěné dveře a zazvoníme na zvonek s jeho jménem. Bzučák nás vpustí dovnitř. Před námi je krásná podzimní zahrada se zástavbou za zdmi měšťanských domů. Vejdeme do jednoho z nízkých domečků a okamžitě si připadáme jako ve filmu Fanny a Alexandr; všude kolem nás posedávají loutky různých velikostí. Představuji si, že před několika lety zde stál slavný loutkář Philippe Genty a skláněl se se Sebestianem nad výkresy loutek pro novou inscenaci. Ta představa mě naplňuje smyslem. Když člověk začíná hledat svou uměleckou cestu, tak nemyslí na tradici a na kontext. Když se ale ocitne uprostřed svého tvůrčího období, oba fenomény se derou do popředí jeho směřování. Musím si přiznat, že bez tradice a kontextu již nedokážu tvořit.