Reaguje na: Věnováno neúspěšným v přijímacím řízení na TKP
Nedá mi to nevložit také svůj vlastní úhel pohledu. Můj pohled je pohledem člověka, který tanec miluje, který studoval od šesti let v přípravce baletu ND a posléze vystudoval celou Taneční konzervatoř v čele s ředitelem Jaroslavem Slavickým.
Nemyslím si, že by zde jakkoli negativně figurovala postava pana ředitele J. Slavického, naopak zrovna jeho ředitelování a celkový přínos pro balet si zasluhuje přinejmenším velkou úctu, obdiv a uznání.
Jen pro neznalé, tanec je pro všechny, balet nikoli, už název Taneční konzervatoř je v tomto ohledu zavádějící. Pokud máte doma dítě, o kterém jste přesvědčeni, že tanec miluje, nenechte se odradit. Taneční konzervatoř hl. m. Prahy vychovává a současně vyhledává především žáky, kteří jsou schopni naplňovat předpoklady pro balet, tedy velice fyzicky specifické dispozice. Když nahlédneme do dějin baletu do carského Ruska, zjistíme, že i tam talenty hledali a podrobovali je velice přísným kritériím, které balet pro svoje vrcholové provádění potřebuje. Doporučuji zhlédnout taneční hodiny Vaganova Ballet Academy pro představu, co se baletním drilem myslí. Dané studium je tedy s fyzickými předpoklady posléze spíš o píli studentů, preciznosti v provádění baletních prvků, schopnosti ztvárnit hudbu, tanečnosti a každodenním vytrvalém nasazení, které balet bezesporu potřebuje.
Vzkázala bych rodičům, že pokud je vaše dítě stoprocentně přesvědčené, že touto cestou chce jít, ať zkusí nějakou ze soukromých tanečních škol a bude-li v baletu výrazně úspěšné, zkusila bych znovu přijímačky do nějakého z vyšších ročníků TKP. Všichni jsme jen lidi a někdy se navzájem musíme přesvědčit o naší vůli, pracovitosti a odhodlání. Současně je dobré mít na paměti, že tato škola ani pro disponované není bez velkého úsilí.
To je vše, co bych ráda napsala. Baletní přípravka ND a Taneční konzervatoř hl.m. Prahy jsou institucemi s výborným vedením a každá naplňuje svůj záměr.
Včera jsem navštívila představení Taneční konzervatoře hl. m. Prahy, jsem s úžasem a obdivem.
Adéla Mašínová
Doporučovat dětem nepřijatým na Taneční konzervatoř hl. m. Prahy (TKP) aby zkusily přijímací zkoušky na některé ze soukromých konzervatoří a až se tam něco naučí, aby se znovu hlásily na TKP, nezní poprvé. Co tím pisatelka zopakovala a co se za takovou radou skrývá?
Tento necitlivý výrok nelze chápat jinak, než že soukromé školy považuje pisatelka za instituce druhé kategorie, že pedagogové těchto škol naučí méně, na svých studentech jim vlastně nezáleží...
Opak je pravdou - to mohu zodpovědně prohlásit na základě svých zkušeností zřizovatelky a ředitelky Taneční konzervatoře Ivo Váni-Psoty v Praze, s.r.o. (TKIV-P), která po dvaceti letech nedobrovolně ukončila svou činnost. Pedagogové této školy měli ukončené vysokoškolské vzdělání, jak ukládá zákon, téměř všichni taneční pedagogové prošli úspěšnou uměleckou a pedagogickou praxí. Od r. 1997 byli mezi prvními, kteří přijali nové, moderní pojetí metodiky hlavního předmětu - klasického tance a obohacovali ho: kromě překonávání zemské tíže uplatňovali i práci se zemí a do výuky vkládali poznatky techniky současného tance. Zažitý stereotyp symetrie, stálého svalového napětí a pohybu tahem byl oživován asymetrií, střídáním aktivity a pasivity se zapojením dechu, pohybem švihovým, složitou rytmizací prvků v jednom zadání, tahem a protitahem, zrychlováním a zpomalováním pohybu, častým přenášením váhy těla, překvapivými změnami v postavení épaulement, aj. Tím byla docílena maximální pozornost žáků. Zátěž techniky klasického tance nespočívala převážně v jednostranné oblasti svalové a kloubní, ale byla rozložena do všech svalových skupin. Tak bylo omezeno riziko případných úrazů. V konečném výsledku získal umělecký projev tance plastickou měkkost, rychlost a předstih, dynamiku, oduševnělost. Absolventi TKIV-P se uplatnili v divadlech, někteří z nich získali uznání oceněními, např. Cenu Thálie - Lucie Skálová, nominaci na Cenu Thálie a Cenu Philip Morris - Ballet Flower Award - Karolína Miková, dvě Ceny Jihočeské Thálie - Barbora Zachová. V Divadle F. X. Šaldy Liberec působí úspěšná choreografka a šéfka baletu Marika Mikanová. Jiní absolventi pokračovali ve studiu na všech typech vysokých škol, jiní zase působí v pedagogické oblasti. Pro školu byl příznačný vztah pedagogů ke studentům založeným na důvěře a vzájemné úctě bez přetvářky ke všem, bez ohledu na míru dispozic a talentu. Tak bylo možné vychovávat nejen tanečníky, ale osobnosti. V tom byla deviza a prestiž TKIV-P. Pokud někteří studenti odešli během studia na jinou taneční konzervatoř, byla to pro pedagogy zejména pro vyučující hlavního předmětu bolest, neboť do nich vkládali celou svou bytost. Takovýto přestup přináší do pedagogiky obecně mnoho citlivých, negativních a nedůstojných jevů.
Vzorná absolventka TKP pí Adéla Mašínová si jistě vzpomene na probíranou látku na téma "osobnost pedagoga", ve které se dozvěděla, že "zlehčovat práci jiného pedagoga na veřejnosti a před žáky, třeba jen žertem, je nepřípustné."
Za sebe bych ráda připomněla, že milovat balet a tanec také znamená sloužit mu tak, aby v očích společnosti nebyl krásný jen navenek.
Jitka Tázlarová
Jana Bohutínská
Děkuji za moc pěkný text a rekapitulaci. Považuji za štěstí, že jsem mohla Děrevo a TNF v Praze zažít. Byla jsem…Odešla statečná Sibiřanka, Irina Andreeva