Čelí černošští tanečníci diskriminaci v klasickém tanci?

Misty Copeland, první Afroamerická "principal dancer" soubor American Ballet Theatre. Foto: Henry Leutwyler.

Jiří Bartovanec (tanečník, choreograf)

„Ve své kariéře jsem se s tím nesetkal. Věřím, že právě tanec a taneční soubory, nebo alespoň ty, ve kterých jsem působil, jsou vlastně názorným příkladem, jak by ten náš svět mohl fungovat. Multikulturní zastoupení, vzájemné naslouchání bez jakýchkoliv otázek, proč a odkud jste, nebo jak vypadáte. Pokud přemýšlím o klasickém tanci a jeho specifických vyjadřovacích prvcích, jeho historii a baletních rolích, zde je jistě obtížné opustit klišé a vydat se navzdory divákům. Pokud bude společnost řešit, že v reklamě se objeví člověk jiné barvy pleti, budou se těžko obsazovat do hlavních rolí baletů. Příklad je z Čech. Příklad z Německa je zase takový, že v Berlínském státním baletu je devadesát tanečníků a z toho osmdesát sedm cizinců ze všech kontinentů. Je-li tomu jinak, tanečníci by se měli ve skutečnosti bránit proti tomu, aby byli instrumentalizováni nacionalisticko-xenofobním diskurzem.“

Michal Štípa (šéf Baletu Moravského divadla Olomouc)

„Nemyslím si, že by černoši byli v klasickém baletu diskriminovaní. Pokud se budeme bavit o obsazení na české scéně, to je bohužel rozdílné oproti například Americe. U nás jsou stále černoši jakousi výjimkou. V klasickém baletu nerozhoduje barva pleti, ale vždy kvalita pohybu a samostatný jevištní projev tanečníka. Problémem, se kterým jsem se setkal v malém souboru, je to, že černošští tanečníci bohužel vyčnívají, ať hrají jakoukoliv roli nebo jsou ve sboru, oproti velkému ansámblu.“

Anna Bangoura (tanečnice, herečka, moderátorka)

„Z mé zkušenosti mají černošští tanečníci často skvělé fyzické predispozice, navíc v dnešní době by toto ideálně vůbec nemělo být otázkou. Na jevišti běžně vídáme tanečníky různých etnik, a stejně tak jako většinou neřešíme, zdali jde o blonďatého, zrzavého nebo tmavovlasého člověka, neměli bychom řešit ani toto. Diverzita je jedním ze základních faktorů tohoto světa.“

Marta Máchová Drastíková (sólistka Baletu ND)

„Nedávno jsem četla o diskriminaci černošské tanečnice v Rusku, ale nevím, do jaké míry je tato informace pravdivá. Z vlastní zkušenosti bohužel nedokážu říci, zda dostávají díky vzhledu méně tanečních příležitostí, s ničím takovým jsem se nesetkala. Černošští tanečníci nejsou v dnešním světě baletu nic neobvyklého. Můžeme se s nimi setkat ve většině baletních souborů v Americe. Tančí nejen v moderních, ale i v klasických baletech. V evropských souborech se častěji setkáváme spíše s asijskými než s černošskými tanečníky, ale například ve Vídeňské opeře jsem měla kolegyni s velmi tmavou pletí, která tančila veškerý repertoár, včetně Labutího jezera. Mně samotné to přijde úplně normální a myslím, že nezáleží na etniku nebo barvě pleti tanečníka, ale spíše na tom, jak tanečník tancuje a jaké má dovednosti.“

Lukáš Slavický (šéf Baletu Jihočeského divadla)

„Za celou svou taneční kariéru jsem se s diskriminací černošských tanečníků nesetkal. Myslím tím i tanečnic... V Bavorském státním baletu jsme měli jednoho výborného kubánského tanečníka, který svým zjevem působil jako černoch. Nicméně na role klasických princů se nehodil, a pokud si dobře pamatuji, tak o tyto role ani nestál. Za mého působení jako uměleckého šéfa jsem angažoval jednoho Brazilce, který též působil jako černoch, a roli prince ve Spící krasavici tančil. Měl k tomu totiž dobré předpoklady a to bylo pro mě rozhodující! V obecné rovině bych řekl, že drtivá většina černošských tanečníků měla vždy blíže k tanci soudobému, charakternímu nebo například ke stepu, kde byli vždy naprostou špičkou!“ 

Marcelino Sambé, sólista Královského baletu v Londýně portugalského původu vytvořil v reakci na vraždu Afroameričana George Floyda taneční video I Can't Breath, k vidění zde.