Má osobní taneční praxe se z valné části zakládá na improvizaci. Přijdu na taneční sál a hodiny improvizuji. Nedělám to proto, abych se cvičila v improvizaci, ale abych se dostala do stavu tzv. flow. Pojem flow představil v 70. letech 20. století maďarsko- americký psycholog Mihaly Csikszentmihalyi ve své publikaci s názvem Beyond Boredom and Anxiety: Experiencing Flow in Work and Play (Csikszentmihalyi 1975). Ačkoli se flow objevuje v nespočtu kultur napříč historií, například jako wui wei v Číně nebo rasa v Indii, Csikszentmihalyi byl prvním, kdo tento koncept rozsáhle zavedl do rámce moderní západní psychologie. Stav flow je obvykle spojován se sportovci a označuje okamžik, kdy se dostanou do tzv. zóny. Je charakterizován jako psychologický stav, ve kterém se člověk cítí zcela pohlcen úkolem, má dojem nenásilné kontroly a většího napojení na své okolí, kdy méně vnímá sám sebe a ztrácí pojem o čase a prostoru. Zažít flow znamená zakusit změněný stav vědomí a hluboce uspokojivou „kaskádu poznání“ (Vervaeke 2021).
Polibek vesmíru: Jak dosáhnout stavu flow skrze taneční improvizaci
Tanec může být protikladem běhu hodinových ručiček. Tanec nás může naučit, že čas není oddělen od těla. Pohybující se tělo je ve skutečnosti připomínkou toho, že čas a prostor spolu neustále tančí. A tento tanec nikdy neustává, ale ani nikdy nezačíná. Můžeme se na něj napojit stejně jako na rytmus – tím, že se mu odevzdáme a vrhneme se do jeho flow.
Rythm of the rolling hill, choreografie: Markéta Fagan. Foto: Michaela Škvrnáková.