Původ Sorour Darabi sahá do íránského Šírázu, ale od roku 2013 žijí v Paříži a věnují se transdisciplinárnímu umění, choreografii a tanci. Darabi jsou transgender artist1. Zevrubně se zabývají konceptem transu jako neustálým stavem proměny, ale také jako kořenem perského tance, a tím zkoumají potenciál klasických forem otevírat prostor pro současnou společenskou problematiku. Představují generaci choreografických osobností, které přinášejí nové pohledy na kulturní dialog. Jejich tvorba si získává pozornost svou srdnatostí a relevanci v dnešní komplexní kulturní krajině, což z Darabi činí důležitý subjekt pro průzkum tématu identity v tanci.
Před odchodem do Francie bylx v Íránu velmi aktivní. Bylx členem undergroundového sdružení ICCD, jehož festival Untimely (Teherán) hostil jejich díla. I když o sobě tvrdí, že v tanci jsou samouky, roce 2013 nastoupilx do magisterského studia Ex.e.r.ce na ICI-CCN v Montpellier, které absolvovalx v roce 2015. V této souvislosti byla vytvořena sólová performance Subject to Change, která klade otázky týkající se transformace v průběhu časů a z perspektivy koexistence s okolním prostředím. V roce 2016 v rámci festivalu Montpellier Danse vzniklo taneční sólo Farci.e, které se zabývá pojmy jazyka, rodové identity a sexuality. Následující dílo Savušun, premiérované v roce 2018, je ódou na cit, zranitelnost a bytosti se speciálními potřebami a je „sólem kolektivního smutku”.
V červnu 2024 měla na stejném festivalu premiéru Mille et Une Nuits, první současná opera pro osm účinkujících, ve které se tvůrci a tvůrkyně kolem Darabi vrací k pojmu „noci“ z Šeherezády: „Šeherezáda prostřednictvím síly slova a vyprávění odvrací smrt, aby otevřela cestu k novým možnostem. Gesto odporu prostřednictvím vyprávění se mi zdá být mocnou metaforou toho, jak mohou queer a trans těla přepsat svůj příběh. Toto dílo je průzkumem liminálních zón, kde se mytologie, tělo a poezie prolínají a vytvářejí prostor potvrzení a proměny. Z pohledu Šeherezády je podstatou noci transformace, emancipace a přežití. Tradičně je noc vnímána jako okamžik temnoty a nebezpečí, tady se proměňuje v prostor tvořivosti a změny v pozitivním slova smyslu.“ (Le Personnic 2024)
V současné době připravují svou druhou současnou operu MAJNÛN نونجم (hudební kompozice: Pablo Altar), projekt pro deset účinkujících, který přetváří pojem „šílenství“ v kontextu středověké perské poezie a literatury; premiéra je naplánována na rok 2026. Projekt MAJNÛN zkoumá, jak se pojmy touhy, sounáležitosti a lidské zkušenosti i mimo ni prolínají se současným chápáním mentálních a emocionálních stavů. Ponořením se do těchto témat se v práci MAJNÛN Darabi pokouší odhalit složité souvislosti mezi šílenstvím, homoerotikou a mystickými praktikami, jako je súfismus. Cílem je vytvořit dialog mezi minulostí a přítomností s důrazem na trvalou relevanci těchto témat v současných i budoucích společnostech.