Hody, v různých částech České republiky nazývané také posvícení, pouť či krmaš, představují tradiční slavnost obce, která se historicky váže k výročí posvěcení kostela, svátku patrona kostela nebo zakončení hospodářského roku. Jedná se o typický projev etnokulturní tradice, jak ji chápe současná etnologie (např. Toncrová 2007, 14), o soubor obyčejů a zvyklostí, s nimiž se pojí řada prvků materiální i nemateriální tradiční lidové kultury (písně, tance, kroje, pokrmy aj.). (Brouček, Jeřábek 2007, 781) Díky svojí komplexnosti se hody vyznačují velkou regionální i lokální variabilitou a různorodostí. Hodům byla dosud věnována velká pozornost, jejich dílčí sociokulturní aspekty, regionální specifika i historické souvislosti jsou zpracovány v řadě souhrnných děl, vědeckých studií, diplomových prací i lokálních monografií. (Např. Večerková 2023. Pro region Brněnska také např.: Večerková 2012. Rogožanová 2004. Bojanovská 2013. Drastil 2022. Langová 2022. Fajnorová – Vyskočil 2017.)
Tato studie se zaměřuje na současné taneční projevy1 během hodových slavností na Brněnsku, s důrazem na kontext tance ve veřejném prostoru. Jejím cílem je stručně charakterizovat povahu tanečních projevů v rámci etnokulturní tradice a na příkladu hodů na Brněnsku nastínit základní funkce a významy (lidového) tance v dnešní společnosti.2 Vychází z kvalitativního výzkumu, jehož hlavní metodou získávání dat z terénu bylo zúčastněné pozorování a polostrukturované rozhovory. Pozorování bylo realizováno v sedmi lokalitách v Brně a okolí, které byly vybírány se snahou zachytit hody různého charakteru, konané jak na území města Brna, tak v přilehlých obcích.3 Podstatnou roli ve finálním výběru sehrála i osobní vazba badatelky na gatekeepery, aktéry hodů z jednotlivých lokalit, kteří ji uvedli do terénu a zprostředkovali kontakt na vhodné respondenty nebo sami poskytli rozhovor. Ve všech lokalitách badatelka navštívila hody poprvé, vstupní pozice do terénu se lišila pouze na základě míry vazby s gatekeepery. Z každé lokality byly následně vybráni a osloveni dva respondenti z řad aktérů hodových slavností. Jednalo se o současné i bývalé členy chasy,4 u kterých se předpokládal osobní vztah k hodové tradici v dané lokalitě, ale i znalost praktického a organizačního zázemí akce.5
Kořeny hodových rituálů v českých zemích sahají přinejmenším do období středověku, dodnes se v mnoha lokalitách jedná o významnou výroční slavnost (srov. Toncrová 2008, 37). Respondenti z Brna a okolí se nechali slyšet, že se jedná o velmi důležitou kulturně-společenskou akci v jejich lokalitě, ať už je to městská část, či samostatná obec spadající do brněnské aglomerace. Hody uvádí jako jedinou nebo největší lokální kulturní akci, případně jako událost s největším dosahem na místní obyvatelstvo. Mnozí aktéři hodů této události přiřazují i velký osobní význam, hody vnímají jako významný bod jejich „osobního výročního cyklu“. Hody (domácí i přespolní)6 uvádí jako jednu ze svých hlavních tanečních příležitostí, nikoli však jedinou. Jako další taneční příležitosti zmiňují hodové nácviky, které samotným hodům předcházejí, tréninky a vystoupení členů folklorních souborů, plesy, festivaly, besedy u cimbálu, ale i koncerty, diskotéky či svatby.
Hody můžeme chápat jako specifickou taneční událost, která v sobě spojuje prvky tradiční lidové kultury, jako je lidový oděv, hudba, tanec, zpěv, principy tradiční lidové zábavy, ale i vnímání společenských rolí. Zároveň zahrnuje či reaguje na řadu moderních, současných aspektů a ve spojení s nimi vytváří synkretický celek současných hodů. V prostředí velkého města jsou moderní vlivy výraznější než na venkově či v tradičních etnografických regionech. Hlavní výzkumnou otázkou tedy bylo primárně zjistit, jak současné hody na Brněnsku vypadají, co se na nich tancuje a nakolik je taneční i hudební repertoár ovlivněn městskou či masovou kulturou. Směrem k respondentům bylo hlavním cílem zjistit, co pro ně hody znamenají, jestli je vnímají jako významnou a specifickou taneční událost, jaký význam přikládají jejich taneční složce a jaké funkce u nich taneční projevy naplňují. Studie se zaměřuje především na funkce tance v rámci hodových slavností, nahlíží na hody jako na specifické prostředí tance, specifické dancescape. Nejprve je však nezbytné tuto taneční příležitost i dílčí taneční projevy stručně charakterizovat s ohledem na základní otázky taneční antropologie, jak je shrnuje Daniela Stavělová (Stavělová 2003).