Tento článek začíná popisem pěti fotografií, které najdete rozmístěné různě na jeho stránkách a které zachycují performery ve veřejném a nedivadelním prostoru. Nemají být pouhou hezkou přílohou nebo užitečným doplňkem, ale prostředkem k tomu, abych vás, čtenáře, vzala na oba festivaly s sebou. Zvu vás, abyste si udělali čas a vychutnali si tyto chvíle – představte si, že tam jste. Jak víme, fotografie dokáže zakonzervovat konkrétní okamžik. Proto si musíme představovat, co se mohlo dít před a po tom, co byla fotografie pořízena. Jak reagovali diváci? Stáli tam a dívali se až do konce? Nebo se během představení přesunuli jinam? Co zažívali? Jak se performeři cítili v jejich přítomnosti? Někdo se možná otočil, aby představení pozorně sledoval, jiní jej zaregistrovali jen z dálky a před odchodem mu věnovali letmý pohled.
Suvenýry: Předehra skrze obrazy
Na fotografii č. 1 vidíme člověka na přechodu pro chodce, před kterým čeká řada aut. Protože stojí čelem, a ne z profilu ( jak by to bylo u tradičního neopatrného chodce), s lehce pokrčenou pravou nohou a pravým loktem, se zády a hlavou jemně nakloněnými do strany, můžeme z postoje usoudit, že ona osoba tančí. Tanečník Pietro Pireddu využívá chvíli, kdy na semaforu svítí červená, jako čas pro své vystoupení. Na obou stranách ulice a pod podloubím si můžeme představit diváky a náhodné kolemjdoucí.
Na fotografii č. 2 balancuje maskovaný tanečník Nicola Galli (v po-předí) nejistě na jedné noze, s doširoka roztaženými pažemi a tělem nakloněným vpřed. Vlevo za ním stojí skupina lidí, která se jej snaží sledovat – někteří z nich mají přes ústa roušku, neboť v létě roku 2021 byla stále v platnosti některá omezení spojená s covidem-19. Z typu chodníků a zdí můžeme usuzovat, že tanec se odehrává na náměstí v pěší zóně, se středověkou zděnou a cihlovou zástavbou.
Na fotografii č. 3 můžeme vidět široký kruh lidí, který obklopuje celou plochu náměstí. Diváci a performeři kráčejí ruku v ruce proti směru hodinových ručiček. Jsme na Piazza dei Caduti v Mogliano Veneto (Treviso, Itálie) při západu slunce. Vzhled budov naznačuje styl konce 19. století.
Na fotografii č. 4 je pozorovaným prostorem stále náměstí, ale ten-tokrát stojí lidé na velkých bílých krychlích a zdá se, že není možné rozlišit performery od diváků. Jsme na Piazza Torre di Berta v San-sepolcro, na náměstí středověkého původu, na němž byly budovy opakovaně zničeny a částečně znovu vystavěny během 19. století.
A konečně poslední fotografie zachycuje tanečníka Andreu Rampazza, jak provádí pohyb s přesunem váhy na podlaze pošty v Mogliano Veneto. Je oblečený v bílé košili, kravatě a kancelářských kalhotách. Lidé na fotografii stojí čelem k přepážkám, soustředí se na obvyklé činnosti, které se vykonávají na poště. Nicméně před performerem, na stejném místě, kde stojí fotograf, můžeme od-tušit skupinu lidí (zde je nevidíme, ale jsou zachyceni na dalších fotografiích ze stejné události), kteří se zastavili, aby představení pozorovali. Někteří z nich se pravděpodobně přišli na představení podívat cíleně.
