František Vychodil – Citlivý člověk, tanečník a choreograf

František Vychodil jako princ Desirée ve Spící krasavici. Foto: soukr. archiv.

František Vychodil jako princ Desirée ve Spící krasavici. Foto: soukr. archiv.

Ráda a s vděčností vzpomínám na sólového tanečníka, choreografa, libretistu a pedagoga Františka Vychodila (1. září 1931 – 27. listopadu 1998), se kterým jsem měla možnost řadu let spolupracovat a být svědkem jeho uměleckého růstu.

Z tanečníka choreografem

Široká škála asi čtyř desítek různých, jemně odstíněných klasických a charakterních rolí prvního oboru, které František Vychodil ztvárnil ve významných divadlech v Olomouci, Liberci, Ústí nad Labem a Opavě, se vyznačovala jeho oduševnělým projevem a inteligencí. Ať to byl pohádkově laděný princ Louskáček či noblesní, elegantní princ Désirée ve Spící krasavici, zamilovaný a statečný Danilo v Kamenném kvítku nebo švihácký, sebevědomý „král parketu“ Ferry v soudobém baletu Miloše Vacka. S technickou jistotou partnerské spolupráce ztvárnil obtížnou roli Jednorukého přítele Vojáka v baletu Viktora Brunse Nová Odyssea v choreografii Pavla Šmoka: zvedačky zvládl provést jen pravou paží, aniž by námahou porušil citově laděný výraz tváře. Měl i smysl pro humor a dokázal se do detailů zhostit komických rolí, např. ženské role majitelky penzionu ve Straussově Plesu kadetů, neváhal se vžít do role venkovského prosťáčka s pihami a ježatými vlasy v Dřeváčkovém tanci Alberta Lortzinga aj.

Tvůrčí schopnosti mladého tanečníka Františka Vychodila se projevovaly již během jeho působení v Divadle opery a baletu Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem v šedesátých letech minulého století. První úspěchy choreografických drobností přes menší koncertní celky až po celovečerní revuální, hudebně-taneční pásmo s nápaditou, svižnou choreografií a vzácným smyslem pro styl a charakter ukázaly Vychodilovi cestu, kterou se chtěl nadále ubírat. Prosadit své ambice ve vlastním prostředí baletního kolektivu nebylo však snadné. Přijal proto první nabídku na pozici choreografa ve vzdáleném Divadle Jonáše Záborského v Prešově, která pro něj byla dobrou průpravou na poli operety a muzikálových žánrů. Směřování repertoáru a poněkud drsnější podmínky zájezdového charakteru tohoto divadla však bránily jeho uměleckému růstu a očekávanému rozletu, a tak po tříletém angažmá na východě republiky odešel v roce 1967 do Slezského divadla Zdeňka Nejedlého v Opavě, aby se stal choreografem a šéfem baletu. Zde, v těžišti svého uměleckého působení, vytvořil, kromě nespočetných tanečních vložek v operách i operetách, celou plejádu celovečerních inscenací náročných baletních titulů, a to jak tradičních, tak původních s vlastními librety doprovázených živou hudbou.

František Vychodil. Foto: soukr. archiv.

 

Odvážné Slovanské tance

Díky vzácné spolupráci s tamějším dirigentem Oldřichem Bohuňovským vznikla díla s romantickými náměty, často zaměřená na hudbu skladatelů 19. a 20. století: Šeherezáda N. Rimského-Korzakova (1967), Italské capriccio P. I. Čajkovského, Nedokončená F. Schuberta, Les Preludes F. Liszta pod názvem Večer romantiků (1971), Antar N. Rimského-Korzakova, Klasická symfonie S. Prokofjeva, Francesca da Riminni P. I. Čajkovského pod názvem Večer baletu (1975), Američan v Paříži a Rhapsody in blue G. Gershwina, Dvorní ples J. Strausse s názvem Večer baletů (1978).

Na první pohled odvážné bylo Vychodilovo pojetí Slovanských tanců Antonína Dvořáka uvedených v letech 1968 a 1979. Inscenaci koncipoval jako sled obrazů ze života českého venkova s lidovými zvyky, do nichž vetkal jednoduchou dějovou zápletku. Jednotlivým tancům, se zachováním posloupnosti jejich řazení, vdechl konkrétní poslání, jako je masopustní veselí, vynášení Smrtky, oslava jara, námluvy, milostný duet apod. Pohybový slovník vycházel z klasického tance s využitím stylizovaných lidových prvků, kroků a vazeb respektujících charakter daného tance.

Talentovaný Vychodil se nechal správně inspirovat Dvořákovou hudbou: různými rytmy tanců jednotlivých slovanských národů, avšak melodicky a výrazově hudbou ryze českou. Milé, divácky oblíbené představení v něžné výpravě Evy Václavkové, živá hudba, výkony umělců zejména v pánské složce a v duetech (Petra Světlíková, Jiří Sekanina) neušly pozornosti tehdejší české baletní kritiky.

Přišly i chvíle, kdy musel plnit rozhodnutí svých nadřízených. Byly to inscenace současné taneční tvorby polského skladatele Henrika Jabloňského Gdaňská noc (1977) a úspěšný bulharský balet Nestinarka (1974) čerpající z lidové melodiky, jehož slavnostní premiéry v Opavě se zúčastnil autor hudby, národní umělec Bulharské lidové republiky Marin Goleminov. Vkusná, obdivuhodná Vychodilova choreografie respektovala bulharské lidové zvyky a prvky v hudbě, které se promítaly do taneční řeči jako výrazového prostředku k vyjádření tragického příběhu z pohanských dob. V paměti diváků zůstal přesvědčivý výkon obou představitelek hlavní role Demmy v podání Věry Soškové a Petry Světlíkové v představě tančící bosky na žhavém uhlí. Z tradičních titulů to byly balety O. Nedbala Z pohádky do pohádky (v sezóně1966/67), Pohádka o Honzovi (1969) a Andersen (1973), balety P. I. Čajkovského Louskáček (1970) a Spící krasavice (1976), Coppélia Lea Délibese (1972), Prométheus L. van Beethovena (1975) a Královna loutek Josefa Bayera (1986). Dále to byly balety Kamenný kvítek S. Prokofjeva (1980) a Viktorka Zbyňka Vostřáka (1987).

 

Kamenný kvítek (František Vychodil jako Danilo). Foto: soukr. archiv.

 

Obětavý umělec a šéf souboru

František Vychodil netíhl příliš k abstrakci ani se nenechal svést konkrétním pohybovým vyjádřením. Libreta, která vytvářel nebo upravoval, se vyznačovala citem a lidskostí. Ve Slovanských tancích, tak jak mu napovídala hudba, to byl typický příběh mladých zamilovaných lidí, chudé dívky a bohatého chlapce, který si na přání svých rodičů musí vzít dívku bohatou. Při inscenování Lisztových Les Preludes realizoval s puncem stylovosti precizní taneční symfonii postihující na příběhu dvou mladých lidí osudy generace, která hledá smysl svého života na rozhraní vlastních schopností i osudových zásahů. V prvním českém tanečním provedení dvouvěté symfonie F. Schuberta Nedokončená se Vychodil nechal inspirovat nešťastným prožitkem skladatelovy mladé lásky a pomocí komorního obsazení zobrazil dojemný, fantazijní příběh. Italské capriccio P. I. Čajkovského zase zachycuje jižanský temperament s milostnou zápletkou s použitím prvků a kroků italské tarantelly…

Vedení každodenních tréninků, tvorba libret a choreografií, jejich nastudování, režie a repetice, zodpovědnost za každé představení, to vše se vyžadovalo od jedné osoby – šéfa baletu. František Vychodil povinnosti nejen zvládal, ale také za balet tvrdě bojoval. V nepříliš ideálních podmínkách se nikdy nevzdával, ale naopak překonával všechny překážky, ať už technického, finančního nebo personálního rázu.    

Jako umělec políbený múzou tvořil František Vychodil pohotově a lehce. Nebyl novátorem, základním výrazovým prostředkem mu byla účelná estetika klasického tance naplněná tanečností a ve své bohaté tvůrčí představivosti dotvářel pohybový slovník vkusně a přiměřeně tam, kde bylo třeba. Byl muzikální a ve své intuitivní tvorbě se nechal unášet hudbou. Uplatňoval své znalosti o zvláštnostech historických období a prostředí, využíval svého výtvarného cítění a uměl vystihnout atmosféru díla. Tanečníkům usnadňoval jejich velmi dobré výkony tím, že jim v sólových partech dokázal choreografii „ušít na tělo“, a tak jim dal i možnost vlastního růstu. Tvůrčí práce na baletním sále probíhala v přátelském duchu, Vychodil však vyžadoval profesionální kázeň a dodržování nepsaných divadelních zákonů a pravidel. Téměř dvacetileté působení Františka Vychodila v opavském divadle znamenalo pro baletní soubor emancipační a vyrovnanou kvalitní etapu.

Umění, divadlo, tanec – to bylo soukromí citově založeného, obětavého Františka Vychodila. Pracoval a žil jen pro své umění. Nikdy pro něj nebyl rozhodující honorář nebo jakákoliv finanční či jiná výhoda, jeho nejvyšším krédem bylo úspěšné představení. Když v mládí přišel o svou maminku, stali se jeho rodinou kolegové v divadle. Potřeboval je, byl k nim přátelský a obklopoval se jimi. Zemřel však opuštěný, sám ve svém bytě v Opavě (jak mi potvrdil pan MUDr. Miroslav Kozelský).

Všestranný talent, pokorná oddanost umění, osobní nasazení, neutuchající pracovitost a sebekázeň, přátelské jednání – to vše činí z Františka Vychodila osobnost, která právem patří mezi přední umělce českého baletu.

 


Fotogalerie

Andersen, chor. František Vychodil. Foto: soukr. archiv

Andersen, chor. František Vychodil. Foto: soukr. archiv

Nová Odyssea (František Vychodil). Foto: soukr. archiv.

Nová Odyssea (František Vychodil). Foto: soukr. archiv.

Slovanské tance, chor. František Vychodil. Foto: soukr. archiv.

Slovanské tance, chor. František Vychodil. Foto: soukr. archiv.

Témata článku

František Vychodil

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

září 2019

Po Út St Čt So Ne
26
27
28
29
30
31
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
1
2
3
4
5
6
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: