Jarina Smoláková-Svolínská (1920–2010) – Umělkyně s rozpoutanou tanečností

Dnes, 18. prosince 2020, uplyne sto let od narození významné české tanečnice a zpěvačky Jariny Smolákové-Svolínské. Tato temperamentní umělkyně a pedagožka, žačka Elisabethy Duncanové a později i Jarmily Jeřábkové, patří mezi představitelky přímé linie českého duncanismu. Svou profesionální uměleckou pozornost ovšem dělila mezi jevištní tanec a koncertní zpěv.

Jarina Smoláková. Zdroj: svolinsky.cz.

Jarina Smoláková. Zdroj: svolinsky.cz.

Byla manželkou malíře Karla Svolínského (1896–1986) a jeho inspirační múzou, v jeho tvorbě nalezneme její taneční portréty. Často svého muže inspirovala v různých výtvarných studiích při zachycení pohybu. Jejich spojení ovšem ovlivnilo i její choreografickou tvorbu, na jejímž scénografickém řešení se Karel Svolínský spolupodílel.

Absolventka pěveckého oddělení pražské konzervatoře své taneční nadání rozvíjela i prostřednictvím kurzů u Kurta Joosse a Gret Paluccy, zkušenosti měla i s klasickým tancem (byla žačkou Zdeny Zabylové). Jako dynamická tanečnice zaujala svými tanečními koncerty už během války, následně prošla řadou dramatických tanečních rolí v několika divadelních angažmá, z nichž jako zásadní lze uvést Ústí nad Labem v éře Laurette Hrdinové, od konce padesátých let byla spojována s Divadlem hudby v Praze. Jarmila Kröschlová ve své knize Výrazový tanec v roce 1964 uvedla: „Její hlavní síla byla v rozpoutané tanečnosti, jíž dokázala diváka přímo strhnout.“

Smolákové taneční výkon zaujal například v Baladách o mrtvém ševci (hudba Otakar Ostrčil), Českém posvícení (hudba Bedřich Smetana), Šárce (hudba Zdeněk Fibich). Ve vlastní choreografii za svůj život postupně vytvořila více jak sto tanců, kromě převážně české hudby využívala například i díla Maurice Ravela nebo Clauda Debussyho.  

Jarina Smoláková. Zdroj: Tanečnice ve fotografii 1944.

Během své pěvecké kariéry zpívala desítky árií, písní a cyklů, počínaje barokem až k hudbě soudobé. K jejím velkým zásluhám patří prvá uvedení i rozhlasové nahrávky děl Benjamina Brittena nebo Olivera Messiaena, jejichž písňové texty navíc zpívala ve vlastním překladu do češtiny. Mimo to premiérovala i řadu děl českých současníků, včetně Petra Ebena a Ilji Hurníka. Zpěv později vyučovala i jako pedagožka na pražské konzervatoři, v Operním studiu Národního divadla vedla výuku kultury jevištního pohybu, v letech 1995–1998 učila zpívat budoucí herce na AMU.

Během svého života navštívila pětačtyřicet států na různých kontinentech, kde se prezentovala umělecky nebo si rozšiřovala své znalosti. Například v roce 1967 se účastnila tříměsíční stáže v Indii. Velmi aktivní byla i v pozdějším věku, kdy v devadesátých letech dokonce dvakrát navštívila Japonsko, kde vedla semináře, učila zpěv a koncertovala.

V roce 1996 se stala nositelkou ceny Senior Prix za celoživotní uměleckou činnost. Své příznivce, žáky a kolegy zklamala pouze jednou, když v roce 2010 náhle zemřela, pouhé tři neděle před završením kulatého jubilea svých devadesáti let.


Zdroje:

Holeňová, Jana (ed.): Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha, Divadelní ústav 2001.
Kröschlová, Jarmila: Výrazový tanec. Praha, Orbis, 1964.
Kittnarová, Olga: „Nedožité narozeniny Jarmily Smolákové-Svolínské“, Časopis Harmonie 2/ 2011
Svolinsky.cz

 


Fotogalerie

Jarina Smoláková jako Šárka, kresba Karel Svolínský. Zdroj: Výrazový tanec, 1964.

Jarina Smoláková jako Šárka, kresba Karel Svolínský. Zdroj: Výrazový tanec, 1964.

Slovanské tance (Jarina Smoláková). Zdroj: Svolinsky.cz.

Slovanské tance (Jarina Smoláková). Zdroj: Svolinsky.cz.

Témata článku

Jarina Smoláková-Svolínská

Tanec

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: