„Tanečník, mim, herec, choreograf, režisér, pedagog, spisovatel, dramatik…“ – tolika slovy charakterizuje Antonína Hodka Český taneční slovník. Tento výjimečný muž se narodil 27. listopadu 1926 v Praze a zemřel ve stejný den jako jeho dlouholetý vzor Marcel Marceau, 23. září 2007. Dnes by oslavil krásných devadesát let.
V roce 1949 absolvoval taneční oddělení při Pražské konzervatoři, kde mezi jeho výjimečné pedagogické vzory patřila například Laurette Hrdinová nebo Zora Šemberová. V roce 1953 začal studovat obor choreografie na taneční katedře Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze. Angažmá získal v sezoně 1953/1954 v srbském Bělehradu, další rok strávil zaměstnán v slovinské Lublani. Mezi lety 1955–1960 působil jako choreograf v divadle D 34 E. F. Buriana, později v Divadle Jiřího Wolkera, kde strávil osm let jako mim, tanečník, pedagog i choreograf. Spolupracoval také s Českou televizí na choreografii k filmu Dobrý voják Švejk a sám si v něm také zatančil. Vedl rovněž pohybovou výchovu herců na DAMU.
„S hlubokou vděčností vzpomínám na tátovu výchovu uměním. Bral mne na zkoušky do divadla a já jsem v temnotách parteru sledovala, s nohama trčícíma do vzduchu, jak režíruje Emil František Burian a později i Alfréd Radok. Bral mne na tréninky klaunů a cirkusových artistů nebo na zkoušky divadel malých forem, např. divadla Paravan, kde zpívala šansony i Ljuba Hermanová. Táta nevynechal příležitost, abych viděla, co on sám měl rád, a to i za cenu mé absence ve škole, když např. divadlo pořádalo promítání filmů bratří Marxů, Charlieho Chaplina nebo švýcarského klauna Grocka. Kdykoli do Prahy přijeli vzácní hosté jako Marcel Marceau nebo skvělý klaun Leonid Jengibarov, byla jsem s ním u toho. Jako mim vytvořil vlastní postavu Strašáka Jakuba v DJW, kde také hrál a choreografoval. Co krásné hudby jsem se naposlouchala na našem nedokonalém gramofonu, tančíc o samotě v dlouhé róbě spíchnuté ze starých tepláků! Ovšem tak mne táta nikdy neviděl. Viděl mne poprvé na jevišti až v roce 2001 v Praze,“ svěřila se nám jeho první dcera Zuzana.
V roce 1968 jako člen Laterny magiky cestoval do Spojených států amerických a zpátky do okupované vlasti se již nevrátil. Oženil se zde s herečkou Evou Sirotkovou, která také emigrovala. Uplatnil se jako mim v Universal Studios Los Angeles, vystupoval na mezinárodních festivalech nebo hrál pro dětské publikum. Působil jako pedagog jevištního pohybu, na University of California Los Angeles vyučoval jevištní pohyb, tanec, pantomimu, commedii dell’arte, cirkusové techniky či masky. Jako nezávislý herec či choreograf účinkoval v televizi, ve filmech i reklamách. V Americe strávil význačnou část svého života a byl tam známý více než ve své domovině.
V devadesátých letech se vrátil zpět do Prahy, mimo jiné působil jako pohybový poradce v divadle v Ústí nad Labem, Divadle Labyrint, Divadle Na zábradlí a dalších.
Antonín Hodek se věnoval i literární činnosti. Psal povídky (Pozor na papouchy, 1967), poezii (My dva a to třetí…), scénáře a písňové texty. Důležitou částí jeho tvorby byly romány (Sedm šouravých dědků, 1995; Gangsteři se nekoulují, 1999), nebo divadelní hry (Komu kvetou slunečnice, 1962; Popelka jménem Lucie, 1965; a další). Jeho hra Česnekový sad získala v roce 1983 Cenu kritiků v Los Angeles.
ZdrojeAntonín Hodek [heslo]. In: Databáze knih.cz. Dostupné [on-line] na: http://www.databazeknih.cz/zivotopis/antonin-hodek-43638 [cit. 27. listopadu 2016].
Holeňová, Jana (ed.): Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha, Divadelní ústav 2001.
Vzpomínky z rozhovorů s jeho manželkou Annou a dcerou Zuzanou Hodkovými.
josefina
Vážená pani Šturová,dodatečne blahopřeji k významnemu jubileu.Vždy jsem se svojí rodinou obdivovala umeni jak Vaše,tak…Rozhovor s Astrid Štúrovou: „V divadle to byla krásná léta, bylo to naplnění mého dětského snu…“