O tanci jinak a jinde… aneb Labyrinty – hudba a tanec ve 3D a Tanec, Tanec 2013

O tanci jinak a jinde… aneb Labyrinty – hudba a tanec ve 3D a Tanec, Tanec 2013

O tanci jinak a jinde… aneb Labyrinty – hudba a tanec ve 3D a Tanec, Tanec 2013

Jedním z nejvýraznějších znaků současného tance je jeho variabilita přístupů k tvorbě, schopnost adaptibility a vzájemné inspirace s dalšími uměleckými žánry. Je to možnost pojímání tance do života jako jeho součásti, a ne pouze jako jeho obrazu. Běžná forma taneční inscenace, jejímž obsahem je zobrazení příběhu či imprese ve formálním prostoru kukátkového divadla, postupně ztrácí většinovou převahu a současná tvorba hledá nové možnosti. Taneční představení může být dnes i například cirkusem, dokumentem, anebo třeba talk-show či rovnoprávnou součástí v multižánrové formě site-specific projektu.
Emancipace oboru právě znovu začala! Labyrinty – hudba a tanec ve 3D
V polovině září mělo pražské publikum holdující soudobému umění v současném balení možnost zhlédnout nový projekt Labyrinty – hudba a tanec ve 3D, který navazuje úspěšnou spolupráci Orchestru Berg a choreografky Mirky Eliášové. Formát site-specific v jejich podání již několik let pravidelně oživuje výjimečné architektonické prostory soudobou vážnou hudbou a současným tancem. V pondělí 16. září 2013 proběhlo takovéto oživení prostoru atria Fakulty architektury ČVUT.
Program byl tradičně koncipován jako koncert a první tři hudební skladby proběhly v téměř tradiční konvenci, nicméně ony samy pravidla svého oboru zvesela a sebejistě bořily.
Kompozice Rumeurs (Hluky) francouzského skladatele Pierra Henryho otevírala program autorovou vizí interpretace městských zvuků, která i díky použité technologii zvýrazňující akustiku prostorového zvuku naladila diváky na frekvence aktivující nejen fantazii, ale i koncentraci a empatii pro živé, stejně jako neživé okolí. Český skladatel Michal Rataj, který se věnuje oblasti elektroakustické hudby, představil v premiéře svou nejnovější skladbu Spatialis (pro komorní orchestr a live electronics) a dále měli návštěvníci možnost slyšet jeho kompozici Skleněné světlo z roku 2010 inspirovanou sklem jako hmotou mimo čas a prostor.
Vrcholem večera se pak stalo uvedení původně baletní hudby Labyrinty (1971) Alfreda Garrijeviče Schnittkeho jakožto dokonalý příklad souladu a vzájemnosti všech komponentů tvořících performance. Živé provedení této skladby Orchestrem Berg pod taktovkou Petera Vrábela bylo umocněno nejenom samotným prostorem, ale i tancem (Veronika Rinowski, Jana Novorytová, Jiří Lössl, Petr Opavský) v choreografii a koncepci Mirky Eliášové a videoprojekcí Vladimíra Buriana, která maximálně formálně i obsahově korespondovala s hudební strukturou. Vycházela z pohybového materiálu, který zpracovávala ve smyčkách, vytvářela obrazce i obrazy a byla technickou i výtvarnou protiváhou hudbě i tanci, čímž nabídla koncertním prezentacím tohoto typu hudby novou vizi. Synkreze všech složek dokázala přinést publiku výjimečný zážitek a jasně potvrdila trend pro budoucnost současného umění, který více a více vnímá kooperaci žánrů (pozor, ne stylů) jako novou inspiraci a nový směr tvorby. Psáno z premiéry 16. září 2013, atrium Fakulty architektury ČVUT. Labyrinty – hudba a tanec ve 3D
Choreografie: Mirka Eliášová
Premiéra: 16. 9. 2013 Jablonec – město tance
Samostatnou polohu umění současného tance lze vidět v rámci slavnostního zakončení 27. celostátní přehlídky scénického tance mládeže a dospělých Tanec, tanec… 2013, která proběhla 24.–27. října 2013 v Jablonci nad Nisou. Couch Coner jako dance talk-show v koncepci Milana Kozánka, ve které účinkovali Zuna Vesan Kozánková, Mirka Eliášová, Dano Raček, Veronika Rinowski a Magdaléna Pupík Rellichová, představila tanec v kontextu běžného života a s ním souvisejících témat kulturně i politicky zaměřených. Naléhavost některých otázek lehce ubrala na humoru v diskusních částech performance, nicméně v rámci taneční produkce nechyběla nadsázka, kterou tanečníci dokázali skrze improvizaci vyvést až po naplnění podstaty tvarosloví svého pohybu, a tím dokonale podtrhnout myšlenku celého projektu. Stroze a suše působící prostor velkého sálu Eurocentra (kulturní zařízení města Jablonce nad Nisou) změnil světelný design v jejich vlastní režii, nicméně charakter prostoru vynikl v jeho pozitivní atmosféře jako místa pro společenské setkávání.
Jablonecká přehlídka má k vlastní emancipaci zatím nakročeno. Striktní výběr programové rady sice eliminoval nominované choreografie z krajských přehlídek tak, že oba programové bloky měly velmi kvalitní obsah, nicméně u toho zůstalo. Na vlastní sebejistou tvář oboru scénický tanec jako amatérského současného tance si budeme muset ještě počkat do doby, kdy i tady schopnost improvizace překročí rampu jeviště a stane se součástí všeobecného fungování nejen u účastníků a organizátorů, ale i třeba u diváků či pořadatelských institucí. Přesto je však nutné konstatovat, že statutární město Jablonec nad Nisou a vůbec Liberecký kraj jsou výjimečně příznivě nakloněny tanci a živému umění vůbec. Není přehnané označit tento postoj vedení kraje a města za vizionářský, k čemuž v regionu v tanečním oboru přispívá i činnost Tanečního a pohybového studia Magdaléna z Rychnova u Jablonce nad Nisou. Soukromá škola s patnáctiletou tradicí výuky tvořivé taneční výchovy prezentovala svou taneční skupinu v inscenaci Barokní fuga umístěnou do kostela sv. Anny, který umocnil sugestivní naléhavost sdělení marnosti života věřícího pozlátku a pod maskou laciné krásy skrývajícího smrt, kdy zvyk a okolí určují volbu bez ptaní a hlubší podstata je opomíjena. Choreografka Ludmila Rellichová pracuje osobitým divadelním způsobem skrze pohyb, slovo a hudbu nepopisně a velmi současně, čímž už dříve upoutala odbornou veřejnost divadelní obce, která své amatérské větvi dlouhodobě poskytuje daleko větší péči, než je tomu například v tanečním žánru. Možná v souvislosti s tím není od věci zmínit navázání zahraniční spolupráce NIPOS-ARTAMA (vyhlašovatel přehlídky z pověření Ministerstva kultury ČR) s podobnými institucemi v Evropě, která se na přehlídce prezentovala hostováním amatérského souboru současného tance Impuls Company Geel z Belgie. Jeho představení umožnilo srovnání pojetí tanečního umění těchto regionů. Choreografie Wired, již připravila Natascha Pier, nepopřela ani v nejmenším, že Belgie má v evropském tanečním kontextu významné postavení. Nicméně právě osobitost české tvorby nedopustila, že by v amatérské rovině český tanec někde pokulhával za svými západními kolegy, což je velmi potěšující nejen pro účastníky přehlídky, ale pro celou českou taneční obec, která tak může začít bez obav (s argumenty západního modelu) ještě více propagovat vnímání tance skrze neprofesionální aktivity jako součást běžného života.
A proč?
Jak bylo řečeno v dance talk-show Milana Kozánka: „…co je součástí života, to lidé znají a to i podporují…“ Psáno z představení 24.–27. října 2013, Jablonec nad Nisou. 27. celostátní přehlídka scénického tance mládeže a dospělých Tanec, tanec… 2013
24.–27. 10. 2013  Couch Coner
Choreografie: Milan Kozánek Barokní fuga
Choreografie: Ludmila Rellichová Wired
Choreografie: Natascha Pier

Témata článku

Tanec

DIÁŘ PŘEDSTAVENÍ

srpen 2019

Po Út St Čt So Ne
29
30
31
1 2 3 4
5 6 7 8
9
10 11
12 13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
1
DEJTE NÁM TIP NA PŘEDSTAVENÍ

POSLEDNÍ KOMENTÁŘE

to nejčtenější z tanečních aktualit

Přihlašte se k odběru newsletteru: