Registrace

Taťána Juřicová, balerína s velmi křehkou duší, která měla ráda Afriku

Taťánu si pamatuji od dob svých studií na tanečním oddělení pražské konzervatoře, kde studovala o pár ročníků níže. Byla nepřehlédnutelná svou vysokou, štíhlou postavou, a přestože se při pozdravu pokaždé laskavě pousmála, tak si i s odstupem mnoha let uvědomuji, že z jejího pohledu jsem cítila závan jisté nostalgie. S vlasy staženými do drdolu působila jako vždy vzorně připravená na výuku a už tenkrát se vědělo, že je talent s velkými dispozicemi. Dodnes si vybavuji bohémské, volné a pestrobarevné oblečení všech dívek jejího ročníku. Jako by tím chtěly demonstrovat, že navzdory disciplíně, kterou studium vyžadovalo, jsou svobodné a nespoutané. Navzdory všem a všemu…  

Malý pan Friedemann. Foto: Hana Smejkalová, Zdroj: archiv ND Praha.
Malý pan Friedemann. Foto: Hana Smejkalová, Zdroj: archiv ND Praha.

Taťána Juřicová (provdaná Nečasová) se narodila 31. ledna 1965 v Praze, kde v letech 1977–1983 vystudovala tehdejší Hudební a taneční školu (dnešní Taneční konzervatoř hlavního města Praha / TKHMP) a poté absolvovala roční stáž ve Státním choreografickém učilišti v Kyjevě. Svou taneční kariéru prožívala v Národní divadle, kam do baletního souboru nastoupila v roce 1985 a o čtyři roky později získala post sólistky. Postavám, které zde ztvárňovala, dala precizní taneční techniku, a především vnitřní nasazení, kdy věrohodně a autenticky zachytila duchovní prožitky a emoce, jež jí ztělesněné hrdinky prožívaly. A to jak v klasických, tak i současných inscenacích.

Balet gala classique, 1992. Foto: Oldřich Pernica. Zdroj: archiv ND Praha.

Zazářila ve dvojroli Odetty/Odilie v Labutím jezeru, za jejíž intepretaci získala ocenění Thálie (1996). V jednom rozhovoru mi Michaela Černá, bývalá sólistka, baletní mistryně Baletu ND Praha, říkala, jak každá z jejích svěřenkyň, s nimiž roli studovala, vyvolávala jiný dojem, a Taťána se jí jevila jako dravý pták. Již z toho vyplývá, že tato tanečnice upřednostňovala postavy se silným, dramatickým vnitřním narativem, který uměla naplno rozehrát a „přepisovat“ do řeči těla. Příležitostí jí v tomto ohledu byly i další role klasického repertoáru, i když s podstatně méně robustním obsahem, a to Diana v Sylvii (choreografie László Seregi, premiéra 1985), Dryáda v Donu Quijotovi (nastudování Boris Bregvadze, premiéra 1986), titulní role v Ptáku Ohnivákovi (choreografie Jiří Blažek, premiéra 1987), Šeříková víla ve Spící krasavici (v redakci B. Bregvadzeho, premiéra 1990) a Myrtha v Giselle (nastudování J. Blažek, premiéra 1996). Byla nepřehlédnutelná i v partu Kapuletové (Romeo a Julie, choreografie Libor Vaculík, premiéra 1997), zaujala jako Hétera ve Spartakovi (choreografie J. Blažek, premiéra 1976) či Effie v La Sylphide (v redakci Pierra Lacotta, premiéra 1988).

Z moderního repertoáru Taťána Juřicová tančila Čarodějnici v Macbethovi (1984) a titulní roli v Jennifer (1987), baletech Daniela Wiesnera. Dle slov choreografky Ivanky Kubicové se našla v Sonatině drammatica premiérované v roce 1990 ve složeném večeru Tančírna: „Byla pro jednu z hlavních rolí v Sonatině drammatica ideální představitelka. Její tehdejší manžel Vladimír Nečas mi říkal, že to byla její životní role. Trefila jsem se do její nátury, měla šanci se v postavě najít.“ 

Don Quijote. Foto: Oldřich Pernica. Zdroj: archiv ND Praha.

V tomto opusu se Taťána vybavila také Mahuleně Křenkové, tehdejší kolegyni v Baletu ND, nyní pedagožce HAMU: „Táňu jsem vždy vnímala jako velmi introvertní bytost, která minimálně projevovala emoce a žila si svůj vnitřní svět. Nikdy jsem tak úplně netušila, co si myslí… Svoji práci milovala a brala ji nesmírně zodpovědně. Působila klidně a rozvážně. To, jak svůj život ukončila, samozřejmě nikdo nečekal, ale myslím, že byla vlastně velmi křehká a zranitelná, i když tak nepůsobila. Její osobní život asi nebyl jednoduchý, ale to nechci posuzovat. Měla jsem ji velice ráda, velmi jsem si jí jako kolegyně vážila, přestože naše vztahy byly především pracovní… Ve vzpomínkách mi zůstane spolupráce na Sonatině drammatica v choreografii Ivanky Kubicové.“

Inzerce

Dramaticky hutnou a rozsáhlou taneční plochu před balerínou později rozprostřel Libor Vaculík ve svých produkcích, které v devadesátých letech patřily k repertoárovému pilíři ND Praha. Možnost rozehrát svou výrazovou, hereckou stránku dostala Juřicová v Gerdě von Rinnlingen v Malém panu Friedemannovi (1993), v postavách paní von Meck a Choleře-Smrti v Čajkovském (1994), a před velkou výzvu ji Vaculík postavil také v titulní roli v Isadoře Duncan (1998). Hostovala rovněž v představeních Laterny magiky – Kouzelné flétně, Odysseovi, Casanovi a Hádankách. Naposledy se v roce 2002 představila v The River Alvina Aileyho ve složeném baletním večeru Amerikana II a ve Svěcení jara (choreografie Petr Šimek). Mimořádnou pozornost vyvolalo její ztvárnění hlavní role Fiony v baletu Podzimní karneval (choreografie Gustav Skála, premiéra 2001) na scéně Malého divadla v Liberci, za níž obdržela na jaře roku 2002 svou druhou Cenu Thálie.

The River. Foto: Hana Smejkalová. Zdroj: archiv ND Praha.

Na svou kolegyni a kamarádku zavzpomínala Ljubov Dančenko, bývalá sólistka, v současné době pedagožka TKHMP: „S Táňou Juřicovou jsem se seznámila při studiu Kouzelné flétny v Laterně Magice krátce po mém příjezdu do Prahy. Alternovaly jsme tehdy stejnou roli Královny noci. Hned mě zaujala její svědomitá příprava a plnohodnotná rozcvička před každou zkouškou. Později jsem se dozvěděla, že Táňu učila na stáži v Kyjevě stejná pedagožka jako mě - G. N. Kirilova (žákyně Vaganové). I ostatní role v Laterně jsme alternovaly – Kirké v Odysseovi, Bettina-Coralina v Casanově i hlavní roli v baletu Podzimní karneval s libereckým baletem, za kterou Táňa obdržela Cenu Thálie. Krásné vzpomínky mám na divadelní zájezdy, kde jsme byly většinou ubytované ve stejném pokoji a vždycky jsme našly společné téma k diskuzi. Jako tanečnice vynikala silnou osobností, přesvědčivou interpretací, pravdivým vnitřním prožitkem a intuicí.“

Svěcení jara. Foto: František Ortmann. Zdroj: archiv ND Praha.

Jiří Horák, bývalý sólista Baletu ND Praha, v současnosti pedagog, zástupce ředitele TKHMP, který byl Taťáně také osobně nablízku, si vybavil jejich spolužití v divadle i mimo něj, její zálibu v cestování a lásku k Africe (což souvisí se zmiňovanou barevností ošacení v úvodu): „S Táňou jsme se znali z dob nabývání prvních zkušeností, které jsme získávali na baletních soutěžích. Už tehdy byly její výkony výrazné a dávaly příslib sólové kariéry. Později, když jsme se stali kolegy v Národním divadle, jsme spolu trávili mnoho času i mimo divadlo. Společně jsme podnikali výlety, a dokonce jsme vyrazili na dovolenou na Krétu. Na jevišti jsme se potkali v triu Sonatina drammatica I. Kubicové, v Malém panu Friedemannovi, Labutím jezeru a v představeních se souborem Laterny magiky, kde jsme byli obsazováni. To byla skvělá zkušenost s fajn kolektivem, éra zájezdů do atraktivních destinací, jako je Izrael, Kanada, Japonsko, italské Capri a španělský Santander…

Do svých postav dávala všechny emoce, vždy chtěla podat co nejlepší výkon, nedělala rozdíl mezi malou a velkou rolí. Svou fyziognomií byla předurčena k dramatickým rolím, byla inspirativní pro choreografy, a tak za sebou nechala úctyhodnou pestrou paletu postav tanečního repertoáru. Vynikala fenomenálním skokem, krásnými liniemi – zejména pózami arabesque a intenzitou provedení rolí různých stylů. Kromě klasického repertoáru byla výrazná i v současném repertoáru. Určitě by s věkem nacházela role další skvělé role…

Oceňoval jsem její upřímnost, obětavost a poctivost k sobě i k druhým. Měla specifický smysl pro humor, nezkazila žádnou legraci. Měla široký záběr zájmů, hodně četla, ráda cestovala do nestandardních destinací, často i na vlastní pěst – jejím oblíbeným cílem byla Afrika. Vynikala zvláštní elegancí i v civilu. Uměla kombinovat originální módní kousky, jistě by ani v šedesáti neztratila svůj osobitý šarm.“

Spící krasavice, T. Juřicová uprostřed v roli Šeříkové víly. Foto: Hana Smejkalová. Zdroj: archiv ND Praha.

Taťána Juřicová rovněž vyučovala na TKHMP, kde byla její žákyní Miřenka Čechová, tanečnice a choreografka, která ve své inscenaci Faith (2014) zpracovala osobní zkušenosti ze studia a připomněla v ní i náhlé úmrtí, kdy sedmatřicetiletá T. Juřicová 24. srpna 2002 ukončila svůj život skokem z okna. O rok dříve v roli Fiony bojovala s osudovým partnerem, Smrtí, kterou tančil Jiří Pokorný, bývalý sólista Baletu ND Praha, dnes umělecký šéf baletního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, jenž Táňu v Podzimním karnevalu ve svém zamyšlení připomněl: „Tánička, jak jsme jí říkávali, zůstává vždy pro mě bytostí, plná laskavosti s empatií a velkým porozuměním. Bytost, která svým působením, nejen na jevišti, byla dominantou v našem prostoru, avšak zároveň s velmi křehkou myslí a chováním. Přes její absolutní profesionalitu na zkouškách baletu, přípravách na představení a součinnosti, bylo krásné zažívat časy právě mimo divadlo.

Vzpomínám na naše časté cesty autem, (Tánička vůbec milovala cestování po celém světě) které jsme trávili za účelem hostování v jiných divadlech. Například v inscenaci Podzimní karneval v libereckém divadle, kde ztvárnila roli Fiony, jsem byl jejím jevištním osudovým partnerem v roli Smrti. Tánička za tuto roli získala Cenu Thálie a sám jsem byl za tuto inscenaci nominovaný. Krásnou paralelou byl fakt, že jsme měli podobný humor a chápání a srdečně jsme se bavili situacemi a lidmi, které nás obklopovaly. Její smích byl nakažlivý tím, že se spíš objevoval v jejích očích, a víc jsem cítil všeobecné vnímání. Právě její citlivost a křehkost dávala všemu smysl… Moc děkuji za možnost tohoto poznání.“

Návrat do neznámé země. Foto: Oldřich Pernica. Zdroj: archiv ND Praha.

Co přivedlo Taťánu Juřicovou, jejíž nedožité šedesátiny si 31. ledna 2025 připomínáme, do životní situace v osudné chvíli pro ni bezvýchodné, se lze jen dohadovat. Proč se rozhodla odejít do tanečního nebe, ví jen ona sama… a Bůh…

Galerie

Diskuze

Vyplněním e-mailu se přihlásíte k odběru automatických notifikací, které vás upozorní na nový příspěvek v této diskuzi.

Odesláním příspěvku souhlasíte s pravidly pro diskutující

Buďte první, kdo zahájí diskuzi pod tímto článkem!
Přidat komentář

Související texty