Ve čtvrtek 25. února 2016 se bývalá primabalerína Národního divadla, pedagožka, choreografka a vedoucí baletu Hana Vláčilová dožívá krásného životního jubilea. Její jméno je neodmyslitelně spjato s historií českého baletu, jehož byla – a je – výraznou představitelkou.
Hana Vláčilová se narodila v roce 1956 v Praze. Její rodiče byli československými reprezentanty ve sportovní gymnastice, a tak se této disciplíně začala věnovat i jejich dcera. Později se zamilovala do baletu, jak se v rozhovoru pro server Operadream.com zmínila: „V pěti letech jsem poprvé zhlédla Labutí jezero a pevně jsem se rozhodla, že se chci stát baletkou.“ Tančit začala v hodinách Miloslavy Chmelové na Vinohradech a také navštěvovala Baletní učiliště, dnešní baletní přípravku, Národního divadla, pod vedením výborné pedagožky Olgy Páskové. V roce 1968 nastoupila do studia na tehdejším tanečním oddělení Konzervatoře Praha, kde se školila pod pedagogickým dohledem například Jarmily Chourové a Olgy Skálové. Zde mohla uplatnit svoji gymnastickou průpravu, ve které získala velký rozsah dolních končetin, a tak jí nedělaly problémy ani náročné zvedačky s partnerem. Jako velmi nadané a pilné studentce jí škola umožnila absolvovat dvakrát dva ročníky v jednom, proto v roce 1973 už mohla absolvovat. Následující rok Vláčilová strávila ve Státním tanečním učilišti A. J. Vaganovové v tehdejším Leningradě (dnes Petrohrad), kde studovala pod vedením například Natálie Dudinské. Pobyt zakončila absolventským koncertem na scéně Mariinského divadla, který jí vynesl nabídku angažmá do Státní opery v Berlíně, kterou odmítla, ale s divadlem posléze spolupracovala jako stálý host.
Po návratu do Prahy byla Vláčilová přijata do baletního souboru Národního divadla a v roce 1976 se zařadila mezi sólové tanečnice. Mimo to hostovala například ve Španělsku, Francii, Rakousku, na Kubě, Polsku, v bývalém Sovětském svazu, Belgii, Finsku, Lucembursku, Austrálii nebo ve Spojených státech amerických.