Rejstřík pohybových systémů, které studovala, byl vskutku široký. Po promoci na Univerzitě Karlově navštěvovala učitelské kurzy gymnastického systému Georgese Héberta nazvaného Méthode Naturelle v jeho dívčí škole La Palestra ve francouzském městě Deauville. Na jaře 1926 studovala v Paříži u žákyně Rudolfa von Labana Madiky Szantó a v roce 1927 rozšířila svůj pohybový záběr o akrobatický rozměr u bratrů Fratellinů v Cirque d’Hiver. Moderní taneční směry obohatila o klasickou taneční techniku, do níž ji v Paříži zasvěcovaly například členka petrohradského baletu Ljubov Egorova, členka moskevského carského baletu Eugenie Krasowská, choreografka Théâtre de la Gaîté lyrique Helena Gončarovová, dále Olga Preobraženská nebo Blanche d’Alessandri-Valdine.
Na hodiny klasického tance docházela spolu s další českou tanečnicí Zorou Šemberovou (1913‑2012). V dopise z 15. května 1937 (uloženém v Městském muzeu v Dobrušce) pro malířku Věru Jičínskou zanechala Šemberová zmínku o jejich společných pařížských lekcích. Temperamentní Šemberová v ní poněkud nelichotivě líčí Tymichovou, jejíž jistotu v taneční technice považuje za známku „studeného tance“. Ve vztahu mezi oběma dámami mohl hrát roli i třináctiletý věkový rozdíl. „A myslím, že se nikdy nenaučím zvedat nohy jako Mariana. Ale to mi ani tak nevadí! Nikdy bych nechtěla s Marianou měnit, neboť je to studená tanečnice, bez jakéhokoliv vnitřního prožitku. Je to škoda. Ale nemohu jí ani nic říci, poněvadž si nedá nic vytknout. Dobře se spolu snášíme – To já jen píši, že ‚tanec‘ a tanec je rozdíl.“