Vzpomínka na Lubomíra Kafku: „Ve své době byl opravdu jeden z nejlepších představitelů klasické baletní techniky u nás…“

Vzpomínka na Lubomíra Kafku: „Ve své době byl opravdu jeden z nejlepších představitelů klasické baletní techniky u nás…“

Výjimečný tanečník, umělec a přední interpret naší tehdy československé scény Lubomír Kafka odešel příliš brzy. Dnes by se dožil šedesátých narozenin. Taneční aktuality přinášejí ohlédnutí za jeho výjimečnou kariérou i osobní vyznání těch, co ho znali.

Lubomír Kafka se narodil 23. dubna 1956 v Jablonci nad Nisou a své dětství prožil v Železném Brodě. Vyrostl v rodině fotbalového hráče, jeho strýc byl učitelem hudby a ta ho zaujala. Od šesti let začal navštěvovat baletní školu. Poté nastoupil na studia do Prahy, kde v roce 1975 absolvoval Taneční konzervatoř Praha (dnešní Taneční konzervatoř hl. m. Prahy). Další rok strávil ve Státním tanečním učilišti A. J. Vaganovové v Leningradě (dnes Petrohrad), kde se vzdělával pod vedením pedagoga Borise Bregvadzeho.

Již v roce 1974 byl angažován do souboru Národního divadla v Praze, kde se stal mezi lety 1976 a 1988 sólistou. Kromě působení na prknech naší hlavní scény se v roce 1984 souběžně stal prvním sólistou ve Státní opeře v Berlíně. Vedle inscenací v Berlíně musel absolvovat každý měsíc stanovený počet představení v pražském Národním divadle. Jak píše Olga Ambruzová ve své knize Balet a jeho osobnosti: „Někdy se před pražským publikem prezentoval v roli Prince, jindy musel z Německa přicestovat kvůli krátkému výstupu v roli Krejčíka. I když bylo toto putování při značném tělesném vypětí vyčerpávající, nikdy si na svou profesi nestěžoval a tančil rád doma i v zahraničí.“ Kafka patřil ke světově uznávaným sólistům. Stal se partnerem tanečních hvězd, například Natálie Makarovové v Metropolitní opeře v New Yorku či Noëlly Pontoisové. Spolupracoval s takovými choreografy jako John Neumeier, George Balanchine, Roland Petit a další. V Národním divadle v Praze ztvárnil mnohé významné sólové role, mimo jiné Prince v Labutím jezeře, Satana v Doktoru Faustovi, Merkucia v Romeovi a Julii, Alberta v Giselle, Alana v Marné opatrnosti, Escamilla ve Vášni či Fauna ve Faunově odpoledni. Jeho vynikající klasická technika a dynamické ztvárnění rolí mu přinesly mnohá ocenění. Ve Varně vybojoval první cenu v letech 1974, 1975 a 1978, následujícího roku dvě první ceny v Jacksonu. V roce 1977 první cenu v Bratislavě, o rok později v Tokiu druhou cenu s tanečnicí Janou Kůrovou a mnoho dalších. Stal se také laureátem mezinárodního ocenění Černá růže. Uplatnil se též ve světě filmu, roku 1978 figuroval v Popelce choreografa Miroslava Kůry, v roce 1984 v tanečním filmu Achilles režiséra Petra Weigla v choreografii Heinze Spoerliho. Se svou vzpomínkou se k nám připojily i tanečnice, přítelkyně, které ho znaly. Jejich řádky vypovídají o Kafkovi více: „Luboše znám jak ze školy, tak z divadla. Byl nesmírně pracovitý, právě svojí píli a láskou k baletu dosáhl vynikající úrovně v technice klasického tance. Ve své době byl opravdu jeden z nejlepších představitelů klasické baletní techniky u nás.
Jako člověk byl introvertní, pokorný, skromný. Vzhledem ke své orientaci žil v těžké době…
Jeho předčasný odchod byl pro nás hodně bolestivý, stejně tak jako odchod Pavla Vokouna.
Vzpomínám na ně oba s láskou!“ uvedla tanečnice a pedagožka HAMU Mahulena Křenková. „Píšu Vám jen nějaké maličkosti stran skvělého tanečníka a mého přítele a kamaráda Luboše. Stran jeho profesionálních baletních daností tělesných dispozic mu nebylo co vytknout. Výborná čistota provedení, naprosto dokonalá preciznost práce nohou, skvělá koordinace pohybu hodící se dobře též v moderním tanci. Byl to zkrátka všestranný baletní umělec, kterému v civilu rozhodně nechyběl smysl pro humor. Dokázal třeba v legraci a nadsázce ohromně napodobit různé vlastnosti svých kolegů i kolegyň, takže jsme všichni padali smíchy jeho ohromnou trefností. Nikdy to však nebylo zlé nebo škodolibé. Byl moc hodný člověk a určitě jeden z nejlepších tanečníků nejen u nás. Byla pro mě čest být jeho kamarádkou. Vzpomínám na něj vždy jen v tom nejlepším,“ doplnila dlouholetá sólistka baletu Národního divadla v Praze a profesorka Státní taneční konzervatoře v Praze Aneta Voleská. „Luboš Kafka byl vynikající tanečník a velká osobnost!! Nikdy nezapomenu na naše nádherné společné chvíle, které jsme prožívali během studia. Milovala jsem jeho umělecké cítění, vtip a nadsázku. Byl to báječný umělec i člověk a můj velký kamarád. Luboš je v mém srdci zapsán hluboko a napořád,“ dodala baletní mistryně a pedagožka v Národním divadle v Praze Michaela Černá.  

S pražským publikem se Lubomír Kafka po boku tanečnice Marty Drottnerové rozloučil v roli Alberta v baletu Giselle 15. září 1987. Podlehl vážné nemoci 12. března 1989 v Praze.  

Zdroje

Ambruzová, Olga: Balet a jeho osobnosti. Praha, Ježek 1999.

Holeňová, Jana (ed.): Český taneční slovník: tanec, balet, pantomima. Praha, Divadelní ústav 2001.

Lubomír Kafka [heslo]. In: Královské české zemské a Národní divadlo, založeno 1868. Soupis repertoáru od roku 1883. Web Archivu Národního divadla. Dostupné [on-line] na: http://archiv.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Umelec.aspx&ju=2280&sz=0&abc=K&pn=356affcc-f301-3000-85ff-c11223344aaa [cit. 16. dubna 2016].

Rozhovory s Michaelou Černou, Mahulenou Křenkovou a Anetou Voleskou.