Za Emanuelem Siblíkem, nestorem české taneční kritiky
„Taneční umění jako umění vůbec potřebuje kritiku, aby hodnotila jeho projevy a tyto zprostředkovala vnímavosti a chápavosti širokého obecenstva. Kritika je nezbytná i samotnému tanečnímu umělci, aby si jí ověřil, do jaké míry jeho estetické úmysly došly náležitého, a tudíž působivého formálního vyjádření. Ona ho povzbuzuje k intenzivnější, prohloubenější a odstíněnější tvůrčí činnosti, a tak se stává rovněž tvůrčím uměním.“
Emanuel Siblík.