Od září se v Olomouci rozeběhne projekt, v němž dostanou příležitost tanečníci a tanečnice na prahu profesionální kariéry a také ti, kdo se chtějí pustit do choreografické tvorby. Junior Ballet Olomouc by měl být pro ně odrazovým můstkem.
PhDr. Lucie Kocourková je publicistka, taneční kritička a historička, původním zaměřením také mediální analytička. Působila v Národním divadle jako PR souboru Laterny magiky, spolupracuje jako historička s Pražským komorním baletem, respektive je koordinátorkou aktivit Institutu Pavla Šmoka, a je redaktorkou internetového magazínu Opera Plus.
Rozpor mezi prací publicisty a PR v oblasti kultury nikdy nevnímala, spolupracuje na podpoře propagace dalších kulturních subjektů, jako je orchestr Musica Florea ad. V letech 2007 a 2008 spolupracovala s nakladatelstvími Mladá fronta a Academia na redakční přípravě několika publikací k vydání. Se souborem Hartig Ensemble – Tance a balety tří století si zatančila v rokokovém baletu La quirlande enchantée.
Jako novinářka se podílela na profesionalizaci prvního internetového magazínu o tanci Taneční aktuality, kde léta publikovala téměř výhradně. Příležitostně publikovala nebo publikuje v dalších médiích (Svět a divadlo, časopis Xantypa…), vydala odborné články v časopise AMU Živá hudba, ve sborníku Tanec a balet v Čechách, Čechy v tanci a baletu nebo v publikaci Institutu umění – Divadelního ústavu (O)hlasy žen v české kultuře: Ženy v pohybu.
Je autorkou knihy Laterna magika – Zlatá éra očima pamětníků, která vyšla v roce 2018 v nakladatelství Euromedia a spoluautorkou obrazové publikace Laterna magika fotografa Martina Becka, která vyšla ve stejném roce. V roce 2019 vydala životopis herce Ladislava Mrkvičky k jeho životnímu jubileu. V roce 2020 vyšla autorce nová publikace (Studio) Balet Praha – Nová vlna československé choreografie.
Od září se v Olomouci rozeběhne projekt, v němž dostanou příležitost tanečníci a tanečnice na prahu profesionální kariéry a také ti, kdo se chtějí pustit do choreografické tvorby. Junior Ballet Olomouc by měl být pro ně odrazovým můstkem.
Premiéry velkých souborů i malých uskupení a jednotlivých umělců, komunita decentralizovaná a přelévající se, nadějná nadprodukce trvala po celou sezonu. Obávám se, že opravdu vyčerpávající seznam všech premiér a akcí by vydal na celou knihu, a ne jednu kapitolu. Ale snad poslouží jako inspirace, kam se vydat za tancem v sezoně nové.
Franz Kafka láká – k vytváření velkých monumentálních inscenací, jakou je Kafka v Národním divadle Brno, ale také k subtilním projektům pro hrstku diváků, s nimiž interpret sdílí svou fyzickou přítomnost v co nejtěsnějším sepjetí.
S Romanem Vaškem, který slaví v těchto dnech kulatiny, jsme si povídali především o taneční kritice, o vlivu Vladimíra Vašuta, a také o situaci v Institutu umění a mnoha dalších tématech.
Mediálnímu prostoru, a to i kulturnímu, dnes vévodí sociální sítě, videoobsahy, podcasty a na dveře klepe rozšířená a virtuální realita. Je to kabátek, který si brzy mnohá média začnou zkoušet, měli bychom tedy být připravení na další změny.
Nedávno oslavil padesátiny jeden z výrazných tanečníků spjatý s Pražským komorním baletem, Petr Kolář. Po svých studiích na brněnské konzervatoři, tehdy ještě Hudební a taneční škole, získal okamžitě angažmá u Pavla Šmoka.
Dnes chce redakce Tanečních aktualit poblahopřát k jubileu francouzskému tanečníku a choreografovi Jean-Pierru Aviottovi, jehož tvorba je spjata s českou porevoluční taneční scénou.
Webinář o prodejnosti současného tance jsem sledovala dílem ze zvědavosti. V oblasti PR se pohybuji už pár let paralelně se žurnalistickou i vědeckou prací...
Scénografa Josefa Svobodu, od jehož narození dnes uplynulo rovných 100 let, si připomíná celý divadelní svět. Stopu totiž zanechal ve všech jeho žánrech.
Dveře holešovického útočiště pro současný tanec se už definitivně zavřely a nastalo „Velké stěhování“. Když jsme se na podzim z kuloárů dozvěděli o blížícím se konci areálu Studia Alta